Clone Wars – Sedmá série po letech uzavírá volné konce

Na začátku roku 2014 jsme se po šesté sérii rozloučili se seriálem Clone Wars. Yoda pátral po nějaké prastaré Sithské síle a konec to byl, co si pamatuji, takový prazvláštní. Co se mi vybavuje, tak mi přišlo, že vyšuměl do ztracena. Vlastně si dnes ani nejsem jistý, jestli se tahle Yodova linka řádně uzavřela, asi nějak ano, ale mně to bylo tak už nějak jedno. Klonové války totiž v některých svých dílech už nevěděly kudy kam a já se bál, že se dočkám dílů, ve kterých mě tvůrci s nadšením pokusí seznámit o úskalích pěstování pšenice na Tattoine, nebo Anakin s Obi-Wanem budou na Corruscantu zápolit s úředním aparátem nebo něco takového.

Takže když bylo oznámeno, že se na Disney+ objeví finální série, která tento seriál definitivně a pořádně uzavře, tak jsem byl především překvapen. A nemůžu říct, že úplně příjemně. Přinejmenším jsem z toho měl smíšené pocity, protože jsem si říkal, že by mohlo být fajn, kdyby se tenhle seriál uzavřel s trochu větší grácií, ale nějak mému srdci nescházel. A ve finále mám i reálně z tohoto návratu prostě takové různorodé dojmy.

V souhrnu můžu říct, že sedmá řada na mě fungovala určitě lépe než předchozí šestá, ale určitě mě nestrhla tolik, jako když seriál začínal. Dvanáct epizod, které Disney+ servíroval postupně, je rozděleno do třech příběhů. V prvním se zaměřujeme na klony, kteří na společné misi zachraňují svého dávno ztraceného souputníka. Druhý nabízí pohled na to, co Ahsoka například dělala poté, co opustila řád Jedi. Třetí a nejzásadnější dějová linka se zaměřila na bitvu o Mandalorian a především seriál provázala pevně s děním v epizodě III. Každý z těchto úseků dostal po čtyřech epizodách.

A přesně jak byste čekali, jednotlivé úseky jsou v kvalitě velmi nevyrovnané. Respektive první a třetí úsek nabízí svižnou akci a z hlediska seriálové zábavy určitě zaujmou, poslední čtyři epizody navíc skutečně příběh vcelku rozumně uzavírají, ale prostřední pasáž byla zkrátka úplně zbytečná. Jediným účelem bylo ukázat, že Ahsoka měla taky jiný život mimo řád Jedi. Jinak bylo její poflakování a pašerácká historka s dvěma nezajímavými sestrami naprosto o ničem a zbytečnou vatou před velkým finále. Tvůrci klidně mohli ztvárnit manuál na řízení kosmické lodě, případně vyrobit naučné video o tom, jak Pikové z koření připravují drogy, a o nic bychom nepřišli.

Naštěstí první díly a finále fungují o mnoho lépe. Mají švih a grády a zvlášť bitvu o Mandalorian navazující na filmovou kontinuitu si fanoušek užije. I proto lze tenhle minus tvůrcům odpustit. Však jak kdyby tušili výtky, tak pro jistotu přivedli na obrazovku i Darth Maula, před kterým roztaje nejedno srdce fanouškovo. Optikou celku se tedy tohle rozloučení spíše vydařilo. Zvláště vám sedne, pokud s chutí sledujete řádné přestřelky s blastery a libujete si v máchání světelnými meči. V tomhle ohledu to v 8 z 12 případů není zlé.

Přesto je to z velké části zásluha nostalgie a možná nízkých očekávání, která mám stále po Vzestupu Skywalkera spíše na nule, než v kolonce „nemůžu se dočkat“, než díky tomu, že by se tvůrci až tak zázračně předvedli. Na 100 % rehabilitaci to tedy určitě nestačí, ale jako výplň volného času pro hard-core SW fandy je to dobré.