In Daredevil I trust!
Daredevil je z celé party netflixovských adaptací mým největším oblíbencem. Nic na tom nezměnil ani příchod Punishera (i když to je taky výborný seriál) a o tom, že zbytek party těmto dvěma nestačí, se asi nikdo hádat nebude?
Proto jsem se zákonitě těšil na třetí sérii, přestože navazovala na slabší Defenders. Kdo je viděl, ví, že Matt Murdock na konci tohoto superhrdinského crossoveru ležel na sklonku života někde v kostele, tak bůhví, jestli vůbec přežije?!? Taky jste se báli, že třetí série třeba bude jen o Karen a Foggym? Samozřejmě si dělám trochu srandu z průhledného scénáristického cliffhangeru, každopádně faktem je, že třetí Daredevil navazuje na Defenders takřka okamžitě.
Takže Matt zůstává samozřejmě po finální bitvě s Rukou značně dolámaný, a to nejen na těle, ale s ohledem na Elektřin konec, i na duši. Tím se dostáváme do děje, který se v prvních dílech rozhodl zkoumat především Murdockovy vnitřní démony, jeho ztrátu víry apod., ale…
Mezitím rozehrává svou partii Kingpin, toho času ve vězení, a poznáváme nové postavy, z nichž vyčnívají agenti FBI Ray Nadeem a Ben Poindexter. Důležitost obou zmíněných s vrstvením děje narůstá. A zatímco Mattovy bolístky (potažmo i Foggyho a Kareniny, protože zatím neví, že Matt žije) jsou takovou nutnou narativní cestou, jak hrdinu zaměstnat, než se bude muset někomu postavit, král podsvětí začne natahovat svoje chapadla.
Takže se zastavme u Kingpina. Kdybych měl palců deset, tak bych je zvedl všechny za to, že se tenhle brutální mafioso vrací jako Daredevilův úhlavní nepřítel. Vztahová dynamika mezi ním a maskovaným ďáblem je zkrátka organická a uvěřitelná a jejich interakce povyšuje celý seriál nejen nad Marvelovské adaptace. Právě podobně zajímavý a působivý záporák snad vyjma Kilgravea v Jessice Jones chybí skoro všem netflixovským adaptacím. A to včetně Punishera, který spíš těžil z paranoidní atmosféry než ze silného antagonisty.
Wilson Fisk je zkrátka v mých očích působivá figura a jeho děsivost narůstá tím, že za jeho mocí neleží žádná nadpřirozená superschopnost. Nýbrž stará dobrá manipulace, oblíbené vydírání a přirozenost využít vše i kohokoliv ve svůj prospěch. Jako jasně, ještě disponuje brutální silou, ale zkrátka takové malé ukotvení v realitě prostě dělá divy. Každopádně i Fisk by nebyl zdaleka tak impozantní, kdyby ho tak bravurně neztvárnil Vincent D’Onofrio.
Tenhle herec, kterého si jinak spojuji s rolemi různých nablblých pitomečků, viz Jurský svět, tady předvádí takový koncert, že tomu nemůžu uvěřit. Jeho kreace si kromě fyzické přeměny zakládá především na tak skvělé práci s hlasem, že by mi stačilo D’Onofria jenom poslouchat a byl bych spokojený. Ale to bych přišel o ten vražedný pohled!!! Ten, který vás i u obrazovky propaluje a hledá vaše slabiny, až získáváte dojem, že i vy jste na Kingpinově listu překážek.
A Fisk tentokrát není proti Daredevilovi sám. Nechci tady propálit spoilery pro ty, co ještě třetí sérii neviděli, ale že se objeví Bullseye, asi četli všichni. Znalci předlohy už zbystřili dříve při čtení těchto řádků, ale kdo komiksy nezná, nechte se trochu překvapit. To, co potřebujete vědět je, že oproti tragickému ztvárnění ze zpackané adaptace s Affleckem je Bullseye by Netflix na míle před tragickým Farrellem. Nejenomže i zde se povedl dobře casting (Wilson Bethel), ale především funguje výborně akční režie. Přeci jen, když si řeknete nahlas: „Bullseye je borec, co dokáže trefit cokoliv!“, tak to nezní tak cool. Naštěstí tvůrci zvládli tuhle jeho specifickou schopnost podat tak, že působí natolik uvěřitelně, že nebezpečnost z tohohle týpka čiší i u televizní obrazovky. A NEZMĚNÍ NA TOM NIC I TROCHU TRAPNÉ UKONČENÍ SÉRIE, které je trochu moc režijní klišé spíš než působivé navnadění na další pokračování. Kdo viděl, chápe…
Každopádně když už jsme nakousli tu akci, tak u ní na chvíli zůstaňme. Tohle je totiž ta složka, díky které Daredevil o tolik vyčnívá. Zvláště srovnáme-li ho s choreograficky trapným Ironfistem. Daredevila totiž opečovávají kvalitní akční režiséři i nadaní kaskadéři. Těžko říct, jestli se i Charlie Cox, představitel hlavní role, nevěnoval poctivěji přípravě, faktem ale zůstává, že bitky, střílečky a jiné psí kusy v tomhle seriálu vypadají fakt skvěle. Zvláště první rvačka mezi Bullseyem a Daredevilem vypadá skvostně. Místo chaotického střihu přichází statické záběry, hudba krásně doplňuje temporytmus a rány skutečně vypadají, že bolí. Tohle je něco, co pomáhá odpouštět příběhovou vatu a jiné nešvary.
Čímž se dostávám k poslednímu bodu. Kdo chce Daredevila bít, hůl si najde. Třetí série určitě není dokonalá. Třeba výplňová epizoda o Karenině tragické feťácké minulosti byla vyloženě zbytečná. Psychologie postav sklouzává k archetypům a klišé. Viz Mattovo další rozjímání nad vírou, dilema, zdali má Fiska pro vyšší dobro zabít apod. A jistě by se našlo mnoho dalšího. Ale já jsem se ponořil do atmosféry, spokojeně přivřel oči a nechal tyhle drobnosti proplout kolem sebe a nenechal si jimi kazit zážitek. Zvlášť když ho tolik vylepšuje asi v poslední době, vyjma Westworldu, jeden z nejpřiléhavěji stvořených hudebních doprovodů. Což jsem nakousl výše a před Johnem Paesanem smekám. Několik kousků se probojovalo do mého mobilu a poslouchám je takřka dennodenně.
Daredevil na mě každopádně funguje komplexně. Dokážu s figurami, které se na obrazovce pohybují, soucítit. Viz na začátku zmíněný agent Ray Nadeem, jenž je sice nutnou postavou pro vývoj děje, přesto natolik životnou, že jsem jeho roli skutečně prožil. Stejně tak jako dokážu doslova některé zmíněné nenávidět, i cítit z nich strach. Osudovost v souboji o Hell’s kitchen mi třeba přijde reálnější než v marvelovských celovečerácích, ve kterých se bojuje o celý svět, potažmo celý vesmír, protože jde o řemeslně precizní dílo a atmosférický kumšt, který vás vtáhne.
Autor recenzie: Liborius
Viac info a hlasovanie, či sa vám 3. séria Daredevila páčila alebo nie, nájdete vo Finálnom súboji.
Souhrn
Dovolím si poznamenat, že zbožňuji sérii Muž beze strachu od Michaela Bendise, což možná hodně ovlivňuje to, že jsem natolik ze seriálového Daredevila unešený. Protože v tomhle ohledu je seroš zkrátka výborný fanservis, který zhmotňuje tenhle svět tak, jak ho mám rád. Přesto funguje jako svébytné dílo, které oslovuje široké publikum díky tomu, že jednotlivé složky dávají dohromady působivý audiovizuální mix, který umí strhnout, umí se emocionálně naladit na diváka, nebo ho i jenom bavit (na seriálové poměry) působivou akcí.
Zaujal ťa tento článok? Staň sa fanúšikom našej facebookovej stránky a buď pravidelne informovaný o všetkých novinkách. A ak chceš nahliadnuť do zákulisia, sleduj nás na Instagrame.