Liga spravedlnosti Zacka Snydera – Budování nabubřelého pomníku

Jestli někdo pochopil, jak využít tržní sílu fandomu, je to právě Zack Snyder. Po dost rozporuplném přijetí Ligy spravedlnosti, kterou dodělával/předělával kultovní popkulturní tvůrce Joss Whedon, dal Snyder do oběhu zvěsti o své verzi, která je delší, vážnější, celkově lepší a hlavně hotová. Nakolik to byla jen pustá lež a nakolik Snyder opravdu přetáčel/dotáčel vlastní hotový film, už asi spolehlivě nikdo nedohledá. Nicméně zklamaní fanoušci se této myšlenky chytli a vydupali si uvedení Ligy spravedlnosti Zacka Snydera, známé také jako Snyder Cut. Čím přesně je tedy Snyderova verze jiná než to, co jsme viděli v kině? Především je delší, vážnější a ambicióznější, co se týče průniku komiksového filmu do více uměleckých vod. Povedlo se ale ambice naplnit?

Kinoverze z roku 2017 byla rozpačitým vyústěním konfliktu zkušeného zábavního filmaře a do sebe zamilovaného umělce s ambicemi hlubokého příběhu. Jakkoli kontroverzní se Whedonovy volby s odstupem času mohly zdát, byl to v zásadě pokus přiblížit primárně mainstreamový produkt mainstreamovému publiku, což byla pohříchu náročná úloha. Snyder totiž vytvořil cosi, co má vypadat jako umělecký film, přestože vyprávění ani forma nepřesahuje limity popcornové komiksovky.

Zdroj: IMDB

Jinými slovy – Snyder Cut se snaží být něčím velkolepým a hlubokomyslným, větším, než jsou marvelovky, nebo vlastně jakékoli superhrdinské filmy. Přitom má ale zápletku toho nejčistšího superhrdinského námětu – skupina postav v divných kostýmech chrání svět proti generickému padouchovi. V podstatě tedy dostáváme marvelovku, která se snaží tvářit jako něco víc, než je.

Šablonu Snyder ozvláštňuje uměleckými motivy, které by teoreticky měly vytvořit dojem uměleckého filmu. Jenže umělecké filmy mají určitou sevřenost a pravidelnost a umělecky motivované prvky mají své pevné místo ve vyprávění. Snyder Cut ale inscenuje své umělecké prvky zcela náhodně a nesouvisle. Jsou to spíš krátkodobé vstupy, které vyprávění přerušují, než aby jej doplňovaly.

Film k tomu využívá Snyderův nejznámější trademark, vysoce stylizované inscenované záběry se zpomaleným pohybem. V podstatě se film snaží v určitých momentech vykreslit superhrdiny v náboženských ikonách; zpomalených záběrech a sošných pózách, podmalovaných pomalou hudbou. Dál než přes pěkný obraz se ale umělecký záměr nedostane, a vztah se zbytkem filmu je jen ten, že ho brzdí. Takže kromě toho, že Liga spravedlnosti Zacka Snydera není umělecký snímek, není to ani nijak svižný snímek.

Zdroj: IMDB

Prodloužená verze slibovala rozšíření postav a víc informací, které budou dávat smysl. Ve výsledku to znamená hlavně to, že, co kinoverzi trvalo půl hodiny, trvá Snyder Cutu dvě hodiny, po které poznáváme jednotlivé postavy a zápletku a pomalu se suneme k nějakému zvratu. Některé momenty trochu prohlubují pozadí postav a vyplňují některé mezery, které kinoverze zanechala. Díky tomu je pak Snyder Cut vypravěčsky přehlednější. Z velké části ale delší cestou ukazují to, co kinoverze zvládla rychleji.

Určité rozšíření dostal Cyborg, který má oproti kinoverzi zdánlivě rozšířenou backstory, nicméně se z ní nedozvíme příliš nového. Popis jeho schopností je obšírnější, stejně jako vykreslení vztahu s otcem. Ten dostává obecně ve filmu více prostoru a zásadněji figuruje v příběhu, zároveň několikrát využije své schopnosti tak, že je plnohodnotnější postavou. Větší klíčový moment potkal i Flashe, který si připraví půdu pro svá budoucí filmová dobrodružství. Padouch Steppenwolf dostal kromě nového vzhledu také novou motivaci a o něco tragičtější pozadí. To jej bohužel nikam neposouvá, z příběhu pro něj nic nevyplyne a vyzní úplně zbytečně do ztracena. Stejně do ztracena vyznívá také krátké cameo jednoho potencionálního superhrdiny, který tam trochu bizarně prostě existuje.

Zdroj: IMDB

Snyder tak neobohacuje vyprávění, obohacuje víceméně statický superhrdinský obraz o uměle tragický rozměr. Také z toho důvodu se Snyder Cut nese v duchu svého předchůdce, filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, a neobsahuje téměř žádný humor. Snyderovo ego totiž velelo smazat z filmu i ty vtipy, které v kinoverzi fungovaly, a tak přestal být například Aquaman zajímavou a vtipnou postavou – což Jason Momoa v kinoverzi bez potíží uhrál – a stal se navlas stejným zachmuřeným drsňákem bez osobnosti, jakým jsou v týmu vlastně všichni kromě Flashe. Výhoda kinoverze je v tom, že dokázala postavy filmu zcivilnět a částečně si z nich dělat legraci, díky čemuž fungovala mezi postavami určitá dynamika a působily životněji. Ve Snyder Cutu jde o zbožštělé postavy působící jako figury z tragické opery. Vzhledem k tomu, že se jedná o muže v netopýřím kostýmu, Amazonku, vodníka a polorobota, se tohle pojetí ale nedá brát tak vážně, jak by si Snyder přál.

Na druhou stranu, je tím ale film o něco vyváženější než kinoverze, která mezi vážností a marvelovskou sebeironií podivně přeskakovala, a postavy jsou stejné jako v prvních filmech. Zejména Batman se vrátil ke své ponuré verzi a už neříká vtipy, které Ben Affleck neumí moc prodat, stejně jako Superman, jehož náhlá proměna v optimistického hrdinu byla asi nejbizarnějším prvkem kinoverze. Na rozdíl od ní tedy Snyder Cut drží jednotný tvar. Byť je to tvar nabubřelého pomníku, který si Zack Snyder postavil.

Na Snyder Cutu je patrné, že Joss Whedon odvedl na látce svého času tolik práce, kolik bylo tehdy možné. Původní verze Ligy spravedlnosti je sice přehlednější, sevřenější a občas dává i větší smysl, je ale naprosto nefunkční co se týče tempa vyprávění, pojetí postav, formální stránky nebo různých motivů, sloužících čistě jako pomrknutí na fanoušky. Nejvíce lze Zacka Snydera obdivovat asi za to, že si dokázal skrze fanoušky vydupat uvedení rozvláčného a ne moc dobrého filmu, o kterém i jeho vlastní studio ví, že je zde co zachraňovat.

 

Filip Šula

Práce filmového nerda nikdy nekončí. Bohudík.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Solve : *
18 × 2 =