Site icon Multiverzum

Loki – Bůh, který spadl na Zemi

Libor Pokorný

Válka říší skončila! I díky Lokiho pomoci byly Malekithovy armády a jeho spojenci poraženi. Loki je teď králem Jotunheimu a vlastně se z něj stal hrdina. Bude z něj teď třeba Avenger? Je bůh klamu, chaosu a falše vůbec schopný takovou roli naplnit?

Daniel Kibblesmith a Marvel chce evidentně vytěžit vzrůstající popularitu tohoto antihrdiny. Děkovné kartičky jistě Tomu Hiddlestonovi zaslali, ale má postava tohoto nevypočitatelného šprýmaře a vychytralého lišáka co nabídnout i čtenářům komiksu?

Určitě má, ale prvním kamenem úrazu je, že po Válce říší, tedy po megabombastickém eventu, jde o značně přízemnější událost. Takže i když nejde o přímo mínus tohoto komiksu, kdo Válku říší četl, se bude cítit trochu, jak kdyby po vydatném sjezdu horskou dráhou pomalu stoupal zase na vrchol.

A stoupáme pomalu a trochu se to i zadrhává. Protože upřímně komiks skládající se z několika opatrně provázaných epizod nepřináší nijak zvlášť působivé a obohacující příběhy. Loki se totiž hledá, doslova. Nový král Jotunheimu chce být upřímně lepší, ale dospět do této role není jen tak. Jenže spolu s hlavním hrdinou hledá i scénárista směr, jakým by tuto jinak zajímavou postavu vedl. Takže vytvořený příběhový propletenec není moc konzistentní.

Nejvíc ale zamrzí, že zrovna Lokimu chybí větší švih a vtip. V lepším případě u mě sem tam vyvolal aspoň letmý úsměv, ale ani jednou za celý komiks se mu nepodařilo mě skutečně dostat a rozesmát. Přesto zůstává Loki největším kladem komiksu. I přestože jede na půl plynu, stejně je jeho šibalství a komplikovaná povaha něčím přitažlivá.

Vrcholem komiksu se tak poměrně jednoduše stalo jeho hašteření s Nightmarem, do kterého se nevědomky zaplete i jedna nevinná dáma, které pán zlých snů stvoří skutečně ošklivou živou noční můru. Tahle epizoda jako jediná vytváří nějaký emoční oblouk a trochu soudržnější dějovou část, která projde nějakým vývojem. Navíc nebyla uspokojivě uzavřena, takže vybízí aspoň zvědavost, jak bude pokračovat a jestli se podaří vše vyřešit.

Zbytek epizod působí ale příliš nahodile a nenabízí žádná větší dramata. Camea Thora a Iron Mana nijak zvlášť nezaujmou, jakkoliv neurazí, že se oba objevili. Za srce víc chytí minipříběh s Wolverinem. Ale Loki se uvedl ve stylu, který nepřináší nic světoborného a nabízí spíše oddechovou zábavu lehce nižší kvality. Při tom ale je cítit, že pod tím vším dříme potenciál minimálně na mnohem větší legraci.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.