Lví král – sice trojrozměrný, přesto plošší než originál

Když jsem před pár lety vyrazil na aktualizovanou Knihu džunglí, vyzulo mě to až z ponožek, jak moc mě tato vizuálně fenomenální aktualizace bavila. S osvědčeným receptem se Jon Favreau tedy rozhodl vrátit s další klasikou. Jak se tedy v „hrané“ verzi vyvedl Lví král?

U Disnyeho si již spokojeně mnou ruce, protože Simba si hned za první víkend vybojoval víc jak půl miliardy a rozhodně předstihne svého animovaného předchůdce, nicméně já tentokrát až tolik nejásám. Nevím, jestli se vytratil wow efekt, který fungoval v případě Knihy džunglí, nebo jestli je to tím, že je mi Lví král bližší, a tudíž u mě zavládl konzervatismus, ale tahle adaptace mě takříkajíc nedostala do kolen.

Viděl jsem naprosto řemeslně úžasné zpracování klasiky, které má skvělé písničky, výbornou hudbu Hanse Zimmera, takřka neuvěřitelné triky, i krásné postavy s výborným hlasovým obsazením, ale jak kdyby tentokrát digitální podoba vzala příběhu kousek duše. Tam, kde klasická animace nabízí tvůrcům hravost, se kterou si mohou pohrávat s mimikou, jako třeba protažení obličeje, úlisné úsměvy, nebo tělem při tvorbě gagů, tak digitální preciznost přináší záběry jak z National Geographic. S tím rozdílem, že zde akorát zvířata mluví známými hlasy a odehrají před námi drama takřka shakespearovských rozměrů.

(zdroj: imdb.com)

Každopádně to neznamená, že by tahle adaptace byla nějak výrazně špatná. Po formální stránce jde takřka o vypiplanou bezprecedentní záležitost, ale místy téhle aktualizaci zkrátka něco chybí. Jiskra, výraznější charisma. Objevuje se v některých momentech, jako ve výborně gradovaném finále, Timon s Pumbou si třeba také ponechali většinu ze svého humoru a jejich osobitosti, ale kontinuálně se mi zdá snímek nevyrovnaný a nedokázal mě strhnout.

Věřím ale, že kdo se s originálem nesetkal, bude beze zbytku unesen, takže vznikne nová generace fanoušků Lvího krále, někomu víc zabrnká na jeho notu nostalgie a ten bude vzpomínat na to, jak kdysi viděl v kině originál, ale objektivně mi k silnějšímu zážitku něco chybělo. Připadal jsem si jako Indián, který poprvé kouká na fotku své manželky. Ví, že i na fotce, je stále krásná a asi jde o vcelku povedené důmyslné dílo, ale zkrátka to není ona. Protože takováto reprodukce ne vždy dokáže zachytit to vše krásné, co má pouze originál.

P. S.: Otázka za zlatého bludišťáka. Jde o animovanou (leč digitální) adaptaci, nebo jde tedy o hrané dílo? Jak jsem pochopil odpověď na tohle se rozchází a osobně jsem to vnímal jako hranou adaptaci, i když oproti Knize džunglí, kde byl aspoň Mauglí, tentokrát reálný element vlastně skutečně chybí. Takže jak?

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.

Liborius

I am one with the Force and the Force is with me!

    Pridaj komentár

    Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

    Solve : *
    14 × 1 =