Moebius – Dlouhý zítřek a další příběhy

Když se řekne jméno Jean Giraud, možná známější pod uměleckým pseudonymem Moebius, asi jen málokdo bude mít potřebu se přít o to, že se nejedná o absolutního klasika evropského komiksu. Tento muž svým jedinečným stylem kresby nezvratně ovlivnil podobu evropského (ale i světového) moderního komiksu a jeho DNA můžeme vypátrat v kresbách našeho Káji Saudka, ale třeba také amerického kreslíře Chrise Claremonta. Ale jsou opravdu jen dva případy z mnoha, Giraudův vliv je nezměrný, koneckonců, ne nadarmo se o Moebiovi říká, že je oblíbeným autorem vašeho oblíbeného autora. A jak se vlastně povedl tento obsáhlý sborník tvorby této osobnosti světového komiksu?

„To nejlepší z Moebia!“ hlásí Dlouhý zítřek na zadní straně knihy, první stránky jsem tedy obracel s nejvyšším očekáváním, o to víc jsem byl rozčarován, když se po dočtení knihy dostavilo mírné zklamání. Nechápejte mě špatně. Já naprosto zbožňuji Moebiův styl kresby. Na ty autorovou imaginací přetékající panely plné precizních detaily kypících kreseb s typickými moebiovskými drobnými čárečkami bych mohl koukat dlouhé hodiny a jen tak bych se toho nenabažil. Na vizuální stránku této knihy si rozhodně nemůžu stěžovat.

Problém Dlouhého zítřka pro mě tkví ve scénářích jednotlivých příběhů. Kniha čtenáři poskytuje úžasný průřez Moebiovou povídkovou tvorbou napříč žánry, od sci-fi k realistickému dramatu až po humor, horror a absurdní až filozofické příběhy. Klenotem této sbírky je nepochybně titulní povídka Dlouhý zítřek, jehož strhující ztvárnění futuristického města v mnoha ohledech ovlivnilo podobu legendárního sci-fi filmu Blade Runner od Ridleyho Scotta.

Jedním ze zádrhelů této knihy, ačkoli to zároveň může být i její největší předností, je naprostá záplava představivosti tvůrců, která na vás dýchá z každé stránky, každého panelu, každého řádku textu. Dějové linie jednotlivých příběhů před vámi uhání jako splašený kůň na mezihvězdných dostizích a nikdy si nemůžete být jisti, kam zatočí v následující vteřině. Vy prostě jen pevně svíráte opratě a doufáte, že nespadnete ze sedla.

Příběhy samotné jsou totiž mnohdy bizarní a působí dojmem, že autoři během jejich tvorby požili přímo nekřesťanské množství halucinogenních drog. Velmi na mě zapůsobila povídka Zastávka na Faragonescii, kdy se voják jménem J. D. Foster během zastávky na Planetě Farago rozhodne se trochu projít po nedalekém městě. Bohužel pro něj ovšem právě probíhá svátek mutací a jeden nesprávně požitý drink („On vypil koks bez střikovače!”) zapříčiní jeho vlastní nezřízenou metamorfózu. Majitel baru, nešťastný z toho, že se musí starat o zmutovaného Terránce (Pozemšťana), se Fostera snaží dát do pořádku a vrátit ho na jeho mateřskou loď ještě před jejím odletem.

Toto shrnutí děje jedné z povídek je vlastně ideálním příkladem Moebiovy tvorby v této knize – příběh plný šílených momentů, svérázného humoru, vymyšlených slangových výrazů a otevřeného konce, který naznačuje, že příběh pokračuje stále dál, nezávisle na tom, jestli u toho čtenář bude, nebo ne. Po dočtení jednotlivých kapitol tak často nevíte, co si vlastně máte myslet a nejste si jisti, jestli si to máte přečíst znovu a více se soustředit na detaily, nebo se rovnou pustit do další povídky.

Vzhledem k žánrové pestrosti celé knihy navíc nikdy nebudete tušit, co vás na následujících stránkách může čekat. Bude to snad krátká bezeslovná epizodka Je člověk dobrý? o kosmonautovi prchajícím pustinou v pustině před masožravými chapadlovitými slimáky? Nebo snad lehce erotická groteska Split, sociálně kritická metafora Rock City, případně roztomile absurdní sci-fi povídka Rudovous a pirátský mozek?

Moebiovy příběhy fascinují svou dadaistickou nepředvídatelností, ze stejného důvodu ale mohou být pro mnoho lidí nestravitelné. Kniha naštěstí nabízí i autentické autorovy komentáře k většině použitých příběhů, které vám poskytnou hloubkovou sondu do světa a způsobu myšlení Jeana Girauda a pomohou vám lépe pochopit zápletky jednotlivých příběhů.

Moebius: Dlouhý zítřek a další příběhy se mi jako celek hodnotí celkem obtížně. Jsem nadšený z vizuální stránky a můj obdiv k dílu a talentu Jeana Girauda alias Moebia ještě vzrostl. A i když mne mnoho příběhů z této knihy lehce zklamalo svým scénářem a bizarními pointami, jako celek je tato kniha veskrze výjimečnou a obsáhlou sbírkou díla jednoho z největších evropských komiksových tvůrců. Pokud vás Moebiova tvorba zajímá, ale nevíte, kde vlastně začít, Dlouhý zítřek a další příběhy je přímo ideálním prvním krokem. A pokud jste fanoušky tohoto autora už teď, pak není moc co řešit.

Za recenzný výtlačok ďakujeme vydavateľstvu Crew.

Podrobné informácie o knihe:

  • Vydavateľstvo: Crew
  • Počet strán: 220
  • Väzba: pevná
  • Rozmer: 191 x 260 mm
  • Jazyk: český
  • ISBN: 9788074495380
  • Rok vydania: 2018

Zaujal ťa tento článok? Staň sa fanúšikom našej facebookovej stránky a buď pravidelne informovaný o všetkých novinkách! A ak chceš nahliadnuť do zákulisia, sleduj nás na Instagrame.

Štěpán Lenk

Štěpán Lenk životem proplouvá jako ilustrátor, grafik a občasný copywriter na volné noze. V nevytížených chvílích se věnuje své rodině, četbě komiksů a rozšiřování své sbírky akčních figurek.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Solve : *
23 × 11 =