Old – Shyamalan natočil svůj film navzdory příběhu

Filmy M. Nighta Shyamalana se nevyznačují pouze divokými plot twisty, ale celkově dost osobitou poetikou. Nejde jen o formální stránku, kterou reprezentují hlavně dlouhé záběry se zběsile se pohybující kamerou, ale i o výstavbu vyprávění a gradaci klíčových momentů filmu. Poslední snímek výrazného tvůrce v tomhle není jiný, právě využití jeho tradičních vyprávěcích prostředků ale trochu podráží filmu nohy.

Čas vychází ze švýcarského komiksu Sandcastle, a je tak Shyamalanovou druhou adaptací již existující látky. Čas naštěstí dopadl lépe než Poslední vládce větru, nejspíš proto, že jeho předloha není až tak známá a nevyžaduje tak věrnou adaptaci. Čas nakonec představuje v jistém ohledu zajímavý snímek – je to už napsaný a odvyprávěný příběh, na který tvůrci naroubovali poetiku a způsob vyprávění Shyamalanových tradic.

Pro jeho filmy je specifická určitá dynamika odhalování záhady nebo řešení konfliktu, přičemž v klimaxu je pro konečné rozřešení vystavěna působivá gradace. Čas oproti tomu představuje spíše bezútěšnou situaci. Několik rodin se sejde v luxusním letovisku, kde jim uhlazený majitel nabídne odvoz na soukromou skrytou pláž. Počáteční nadšení se brzy změní v noční můru, protože na zmíněné pláži začnou všechny organismy rychleji stárnout. Z pláže navíc není úniku. Jakmile si postavy uvědomí, co se děje, pokouší se vymyslet, jak ven, větší napětí ale plyne ze samotného fenoménu – rychlé dospívání dětí, zrychlený postup duševních chorob a fyzické slábnutí všeho druhu.

Atmosféru děsu vytvářejí tvůrci částečně i díky dlouhým záběrům s nepříjemně rychle se pohybující kamerou a využíváním hloubky ostrosti, což navozuje pocit nervozity a pomáhá vcítění se do hysterického strachu postav. Přitom rozehrává napínavou hru, kdy protagonisty začne vyprávění postupně profilovat a využívat jejich fyzických/psychických dispozic k vytváření napětí a pocitu ohrožení. V předposledním aktu kamera i střih postupně zpomalují, jak se mění rozpoložení některých zestárlých postav. Postavy přitom odhalují divákovi podstatu záhady teoretickou debatou, která následuje po prvních děsivých událostech.

Podstata podivného dění tak před divákem vyvstává díky perfektnímu dávkování informací, které diváka udržují v napětí z toho, co se vlastně děje. Jakmile znají postavy i diváci vše potřebné, nabírá vyprávění nový náboj na nových konfliktech na pláži. Perfektní nadpřirozený thriller vedený perfektní režií. A pak se z toho stane Shyamalanův snímek..

Ta hlavní část filmu, která je ohraničena pobytem na pláži, zkrátka funguje jako skvělý kompaktní celek s dobrým rytmem a působivými zvraty. Momenty, které pobyt na pláži ohraničují, ale slouží hlavně k naplnění trademarků, kterými se vyznačuje vyprávění Shyamalanových filmů. Vyprávění odsýpá perfektně a příchod shyamalanovských motivů a zvratů sám o sobě také není špatný. Jen působí, jako bychom najednou sledovali nějaký jiný film. Shyamalanovská část je na film naroubovaná trochu násilně, jakoby se tvůrci odmítali smířit s tím, co se sami rozhodli točit. Případně jak zakončit příběh, který nenapsali, tak, jak by ho chtěli natočit.

Shyamalanovské vyvrcholení přesto graduje funkčně, když si za tím představíme lepší návaznost a funkční oslí můstek, jenž k této části povede. Bohužel se tvůrcům úplně nepovedlo napsat přechod mezi těmito částmi tak, aby to vypadalo plynule a ne jako něco, co by zásadně zrychlilo film, kdyby si to postavy uvědomily dříve. V každém případě představuje Čas to lepší, co v současnosti v kinech uvidíte. I přes drobné vyprávěcí zádrhely je to poctivá shyamalanovská mrazivá podívaná.