Old – Shyamalan natočil svůj film navzdory příběhu

Filmy M. Nighta Shyamalana se nevyznačují pouze divokými plot twisty, ale celkově dost osobitou poetikou. Nejde jen o formální stránku, kterou reprezentují hlavně dlouhé záběry se zběsile se pohybující kamerou, ale i o výstavbu vyprávění a gradaci klíčových momentů filmu. Poslední snímek výrazného tvůrce v tomhle není jiný, právě využití jeho tradičních vyprávěcích prostředků ale trochu podráží filmu nohy.

Čas vychází ze švýcarského komiksu Sandcastle, a je tak Shyamalanovou druhou adaptací již existující látky. Čas naštěstí dopadl lépe než Poslední vládce větru, nejspíš proto, že jeho předloha není až tak známá a nevyžaduje tak věrnou adaptaci. Čas nakonec představuje v jistém ohledu zajímavý snímek – je to už napsaný a odvyprávěný příběh, na který tvůrci naroubovali poetiku a způsob vyprávění Shyamalanových tradic.

Pro jeho filmy je specifická určitá dynamika odhalování záhady nebo řešení konfliktu, přičemž v klimaxu je pro konečné rozřešení vystavěna působivá gradace. Čas oproti tomu představuje spíše bezútěšnou situaci. Několik rodin se sejde v luxusním letovisku, kde jim uhlazený majitel nabídne odvoz na soukromou skrytou pláž. Počáteční nadšení se brzy změní v noční můru, protože na zmíněné pláži začnou všechny organismy rychleji stárnout. Z pláže navíc není úniku. Jakmile si postavy uvědomí, co se děje, pokouší se vymyslet, jak ven, větší napětí ale plyne ze samotného fenoménu – rychlé dospívání dětí, zrychlený postup duševních chorob a fyzické slábnutí všeho druhu.

(zdroj: IMDB)

Atmosféru děsu vytvářejí tvůrci částečně i díky dlouhým záběrům s nepříjemně rychle se pohybující kamerou a využíváním hloubky ostrosti, což navozuje pocit nervozity a pomáhá vcítění se do hysterického strachu postav. Přitom rozehrává napínavou hru, kdy protagonisty začne vyprávění postupně profilovat a využívat jejich fyzických/psychických dispozic k vytváření napětí a pocitu ohrožení. V předposledním aktu kamera i střih postupně zpomalují, jak se mění rozpoložení některých zestárlých postav. Postavy přitom odhalují divákovi podstatu záhady teoretickou debatou, která následuje po prvních děsivých událostech.

(zdroj: IMDB)

Podstata podivného dění tak před divákem vyvstává díky perfektnímu dávkování informací, které diváka udržují v napětí z toho, co se vlastně děje. Jakmile znají postavy i diváci vše potřebné, nabírá vyprávění nový náboj na nových konfliktech na pláži. Perfektní nadpřirozený thriller vedený perfektní režií. A pak se z toho stane Shyamalanův snímek..

Ta hlavní část filmu, která je ohraničena pobytem na pláži, zkrátka funguje jako skvělý kompaktní celek s dobrým rytmem a působivými zvraty. Momenty, které pobyt na pláži ohraničují, ale slouží hlavně k naplnění trademarků, kterými se vyznačuje vyprávění Shyamalanových filmů. Vyprávění odsýpá perfektně a příchod shyamalanovských motivů a zvratů sám o sobě také není špatný. Jen působí, jako bychom najednou sledovali nějaký jiný film. Shyamalanovská část je na film naroubovaná trochu násilně, jakoby se tvůrci odmítali smířit s tím, co se sami rozhodli točit. Případně jak zakončit příběh, který nenapsali, tak, jak by ho chtěli natočit.

(zdroj: IMDB)

Shyamalanovské vyvrcholení přesto graduje funkčně, když si za tím představíme lepší návaznost a funkční oslí můstek, jenž k této části povede. Bohužel se tvůrcům úplně nepovedlo napsat přechod mezi těmito částmi tak, aby to vypadalo plynule a ne jako něco, co by zásadně zrychlilo film, kdyby si to postavy uvědomily dříve. V každém případě představuje Čas to lepší, co v současnosti v kinech uvidíte. I přes drobné vyprávěcí zádrhely je to poctivá shyamalanovská mrazivá podívaná.

Filip Šula

Práce filmového nerda nikdy nekončí. Bohudík.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Solve : *
22 − 8 =