Počítání mrtvých
Vezměte kreslíře Simona Biesleyho, který pracoval na Lobovi. Přidejte autora Kevina Eastmana od Želv Ninja. Z želváků vypreparujte Rafaela a Caseyho Jonese (to je ten kámoš posedlej hokejem) a hoďte je do příběhu, který sám autor charakterizuje jako nejdelší přestřelku v historii komiksu, a máte vše, co potřebujete vědět k tomu, abyste se rozhodli, jestli máte chuť číst tenhle komiks. Já jí měl.
Eastman patří k velkým fanouškům Johna Woo. Do jeho filmografie zasvětil i Beisleyho a společně se rozhodli tímto komiksem složit tomuto tvůrci poctu. Kromě toho, že si budete moci prohlížet více jak 100 stránek věnovaný mnoha způsobům, jak někdo někomu vystřelí mozek, se třeba i hlavní záporák honosí jménem Johny Woo Woo.
A teď se ptejte sami sebe? Stačí vám tohle ke štěstí? Protože tady se de facto na plnohodnotný scénář kapitulovalo a jde se doopravdy jen stránku po stránce z přestřelky do přestřelky. Občas před výstřelem padne nějaká hláška nebo se někdo pokusí o dialog. BANG BANG, hláška, RATATATA, útěk a zase další PIC po hlavě někoho dalšího. A tak dál a dál… Vlastně v duchu akční poetiky roku 1996, ve kterém tenhle komiks vyšel.
Je to tedy jednohubka jak sviňa. Vlastně je to jedna z nejjednohubkovatějších záležitostí, co jsem kdy držel v ruce. I ten Lobo má pevnější příběhové kontury a víc se tam mluví. Tady vše ustupuje akci. Však Eastman v doslovu zmiňuje, že mu Biesley bubliny v rozvržení začal upozaďovat tolik, že bylo vidět, že by je tam nejraději neměl vůbec. Ale něco zůstalo a naštěstí těch pár slov, co se objeví, si v češtině vzal do parády Darek Šmíd a disponují slušnou dávkou vynalézavosti.
A především Biesleyho kresba má něco do sebe. Je vidět, že tuhle trochu namachrovanou akci v ruce má. Přesto přiznejme, že nekonečná řezničina a jistá příběhová duchaprázdnost pak čtenářsky začne nudit. Ono akční čtení není totiž až tak nařvaná zábava jako choreograficky vypiplaný akční film. Prostě číst akční komiks není to samý, jako koukat třeba na Johna Wicka 3, který je taky o ničem, ale vizuálně jde o strhující záležitost. Jenomže na druhou stranu, nudit se u něčeho, co si přečtete, nebo spíš prohlédnete do 20 minut, taky nezačnete.
Velice přímočará řežba s hrdiny je tak vcelku snesitelným počtením. Aby člověka záplava prostřílených těl neubila totálně, je v příběhu po celou dobu přítomna také polonahá femme fatale s velkými…kvéry, takže pánové si mohou přidat nějakou další hvězdičku k výslednému hodnocení. Ale skutečně tu nejde o nic jiného, než jednu velkou řež. Takže pokud vám sedí komiksy jako Maska a Lobo, určitě vám i sedne Počítání mrtvých. Ti, co těmto komiksům neholdují, můžou tohle zvesela obejít.
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.
- Vydavatelství: Crew
- Překlad: Darek Šmíd
- Počet stran: 112
- Vazba: vázaná
- Rozměr: 168 x 258 mm
- Jazyk: český
- Rok vydání: 2019
Souhrn
Komiksová pocta Johnu Woo. Příběh nula, akce level milión. Ploché jako startovní dráha na letišti. Takže i když se to zdá být totálně přímočaré, stejně to trochu drncá. Jako krvavý relax ke kafi (víc času vám čtení fakt nezabere) ale OK. Pokud ale tomuhle vyprázdněnému řeznictví neholdujete, za vaši pozornost to nestojí.