Rambo: The Last Blood – Stejná válka, nový nepřítel

Jestli poslední Rambo diváky něčím překvapil, je to jeho hořký tón a uhnutí ke spíše komornějšímu, smutnému příběhu než směřování k velkolepé akci. Veterán z Vietnamu, amerických lesů, opět z Vietnamu, Afghánistánu a Barmy se totiž tentokrát nemíchá do žádného globálního válečného konfliktu. Tentokrát musí zachránit dívku, již v podstatě přijal za dceru, před mexickými obchodníky s bílým masem. A spíš než lidské orgány u toho odhaluje hořké emoce. Byť na orgány dojde také, víc než ikonickou jednočlennou armádu John Rambo představuje tragickou postavu, neschopnou změnit krutý svět kolem sebe.

(zdroj: imdb.com)

Přitom je to ale logický krok. Jakkoli si totiž z dnešního trochu zkresleného pohledu můžeme pamatovat Ramba jako supermana, jehož jedinou úlohou je likvidovat obrovské množství nepřátel pouze s pomocí obřího nože a těžkého kulometu, je třeba pamatovat na to, že Rambo nejen jako tragický hrdina začínal, ale nikdy jím být nepřestal. Všechny filmy série byly v podstatě společensko-politickými agitkami, které skrze Ramba ukazovaly nespravedlivý přístup americké veřejnosti k vlastním veteránům, lhostejnost americké vlády k vlastním veteránům, nutnost podpořit Afghánistán v boji s agresivním Sovětským svazem i děsivou situaci v Barmě. Rambo přitom nebyl superhrdinou, který tyto světové problémy řešil, ale postavou, jež upozorňuje nejen na jejich existenci, ale i na to, jak marná je v nich úloha osamoceného jednotlivce.  V každém z filmů, kromě toho prvního, totiž Rambo zvítězil na ploše menšího konfliktu uprostřed velkého problému, ale s pachutí vědomí, že ve větším měřítku sám nic nezmění. Svá malá vítězství přitom vykupuje velkou fyzickou i psychickou bolestí.

(zdroj: imdb.com)

Proto dává smysl, že ani v pátém dílu to není jinak, je to jen víc vidět. A to proto, že tentokrát proti Rambovi nestojí armáda, ale organizovaný zločin se všemi aspekty, které k němu patří – policejní korupce, volavky, asistující únosům dívek, drogy vhazované do pití na diskotéce, a především nepříjemné sociální poměry v západní společnosti, na kterých organizovaný zločin roste. V neposlední řadě je tu i banda kriminálníků, na kterých může Rambo svou frustraci z toho všeho vyřádit. Stejně jako předešlé filmy, i pětka je v podstatě průřezem daného problému, a proto je téměř celý druhý akt vyprávění věnována expozici zločinem prorostlého světa. Zároveň film v prvním aktu zobrazuje Rambův život na arizonském ranči a představuje jej jako zestárlého muže, který má jako vždy jen zřídka kontrolu nad situací, ať už jde o záchranu ztracených výletníků nebo o vlastní rodinný život.

Poslední krev se tak nese ve značně ponurém duchu, tím spíš, že se tentokrát neodehrává na žádné vyloženě exotické lokaci, která by divákovu pozornost odváděla k dojmu něčeho velkolepého, jak tomu bylo u posledních tří dílů. Třebaže se ale poslední Rambo drží o něco víc při zemi, stále zůstává brutální řežbou. Pochmurnost filmu docela ladí se Stalloneho pokročilým věkem, takže pro efektní souboje a velkolepé akční scény není moc prostor.

(zdroj: imdb.com)

Pořádné akce se dočkáme až v klimaxu a vzhledem k okolnostem se odehrává v nepřehledných a temných podzemních tunelech. Naštěstí je akce relativně přehledná a jde o patřičně odměňující řež, sestávající z šikovně nastražených pastí, amputací všech myslitelných orgánů a brutality na hranici snesitelnosti. Početné variace na scénu, kdy gangster padne do pasti a Rambo ho dorazí sečnou či střelnou zbraní, můžou po chvíli působit trochu únavně, celá ta sekvence si ale udržuje dynamický rytmus a razantnost a působí jako skvělá divácká satisfakce. Většina filmu zavádí diváka do bolestivého života ve stínu mexické mafie a zobrazování utrpení. Ukazuje tu beznaděj a nekončící příkoří, aby je na konci vyvážil důmyslným masakrem všech, kteří to utrpení způsobují.

Rambo: Poslední krev  nepůsobí ani tak jako velkolepé zakončení. Je to spíš melancholická tečka, která uzavírá vnitřní vývoj Ramba jako postavy a především vývoj jeho vztahu k vlastní zemi, což je zde využito opět pro určitý politický apel. Naštěstí není až do samého závěru nijak extra výrazný a většinu projekce se můžeme soustředit na sociální kritiku, doprovázenou pořádnou porcí násilí.

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.

Filip Šula

Práce filmového nerda nikdy nekončí. Bohudík.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Solve : *
11 × 23 =