Rambo: The Last Blood – Stejná válka, nový nepřítel
Jestli poslední Rambo diváky něčím překvapil, je to jeho hořký tón a uhnutí ke spíše komornějšímu, smutnému příběhu než směřování k velkolepé akci. Veterán z Vietnamu, amerických lesů, opět z Vietnamu, Afghánistánu a Barmy se totiž tentokrát nemíchá do žádného globálního válečného konfliktu. Tentokrát musí zachránit dívku, již v podstatě přijal za dceru, před mexickými obchodníky s bílým masem. A spíš než lidské orgány u toho odhaluje hořké emoce. Byť na orgány dojde také, víc než ikonickou jednočlennou armádu John Rambo představuje tragickou postavu, neschopnou změnit krutý svět kolem sebe.
Přitom je to ale logický krok. Jakkoli si totiž z dnešního trochu zkresleného pohledu můžeme pamatovat Ramba jako supermana, jehož jedinou úlohou je likvidovat obrovské množství nepřátel pouze s pomocí obřího nože a těžkého kulometu, je třeba pamatovat na to, že Rambo nejen jako tragický hrdina začínal, ale nikdy jím být nepřestal. Všechny filmy série byly v podstatě společensko-politickými agitkami, které skrze Ramba ukazovaly nespravedlivý přístup americké veřejnosti k vlastním veteránům, lhostejnost americké vlády k vlastním veteránům, nutnost podpořit Afghánistán v boji s agresivním Sovětským svazem i děsivou situaci v Barmě. Rambo přitom nebyl superhrdinou, který tyto světové problémy řešil, ale postavou, jež upozorňuje nejen na jejich existenci, ale i na to, jak marná je v nich úloha osamoceného jednotlivce. V každém z filmů, kromě toho prvního, totiž Rambo zvítězil na ploše menšího konfliktu uprostřed velkého problému, ale s pachutí vědomí, že ve větším měřítku sám nic nezmění. Svá malá vítězství přitom vykupuje velkou fyzickou i psychickou bolestí.
Proto dává smysl, že ani v pátém dílu to není jinak, je to jen víc vidět. A to proto, že tentokrát proti Rambovi nestojí armáda, ale organizovaný zločin se všemi aspekty, které k němu patří – policejní korupce, volavky, asistující únosům dívek, drogy vhazované do pití na diskotéce, a především nepříjemné sociální poměry v západní společnosti, na kterých organizovaný zločin roste. V neposlední řadě je tu i banda kriminálníků, na kterých může Rambo svou frustraci z toho všeho vyřádit. Stejně jako předešlé filmy, i pětka je v podstatě průřezem daného problému, a proto je téměř celý druhý akt vyprávění věnována expozici zločinem prorostlého světa. Zároveň film v prvním aktu zobrazuje Rambův život na arizonském ranči a představuje jej jako zestárlého muže, který má jako vždy jen zřídka kontrolu nad situací, ať už jde o záchranu ztracených výletníků nebo o vlastní rodinný život.
Poslední krev se tak nese ve značně ponurém duchu, tím spíš, že se tentokrát neodehrává na žádné vyloženě exotické lokaci, která by divákovu pozornost odváděla k dojmu něčeho velkolepého, jak tomu bylo u posledních tří dílů. Třebaže se ale poslední Rambo drží o něco víc při zemi, stále zůstává brutální řežbou. Pochmurnost filmu docela ladí se Stalloneho pokročilým věkem, takže pro efektní souboje a velkolepé akční scény není moc prostor.
Pořádné akce se dočkáme až v klimaxu a vzhledem k okolnostem se odehrává v nepřehledných a temných podzemních tunelech. Naštěstí je akce relativně přehledná a jde o patřičně odměňující řež, sestávající z šikovně nastražených pastí, amputací všech myslitelných orgánů a brutality na hranici snesitelnosti. Početné variace na scénu, kdy gangster padne do pasti a Rambo ho dorazí sečnou či střelnou zbraní, můžou po chvíli působit trochu únavně, celá ta sekvence si ale udržuje dynamický rytmus a razantnost a působí jako skvělá divácká satisfakce. Většina filmu zavádí diváka do bolestivého života ve stínu mexické mafie a zobrazování utrpení. Ukazuje tu beznaděj a nekončící příkoří, aby je na konci vyvážil důmyslným masakrem všech, kteří to utrpení způsobují.
Rambo: Poslední krev nepůsobí ani tak jako velkolepé zakončení. Je to spíš melancholická tečka, která uzavírá vnitřní vývoj Ramba jako postavy a především vývoj jeho vztahu k vlastní zemi, což je zde využito opět pro určitý politický apel. Naštěstí není až do samého závěru nijak extra výrazný a většinu projekce se můžeme soustředit na sociální kritiku, doprovázenou pořádnou porcí násilí.
Souhrn
Rambo tematicky navazuje na cestu, po které kráčí už čtyři předchozí filmy. Opět marně bojuje s nezvladatelnou situací, tentokrát však na domácí půdě a v tradičně smutném duchu, který vyvažuje závěrečná satisfakce.
Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.