Tokijský ghúl: re 2

Kaneki Ken. Nevinný náctiletý chlapec, jenž se díky nešťastné náhodě (v hlavní roli dívka, procházka, stavba, traverzy a smrt) stane pologhúlem. Postava, která ve čtrnácti dílech mangy nebo dvou sériích anime seriálu Tokyo ghoul prošla takovým brutálním vývojem osobnosti a kulervoucím příběhem, že by Sui Išida byl opravdu blázen, kdyby se nerozhodl jí ještě trochu vyždímat a nenabídl čtenářům ještě pár kapek z jednoho z nejzajímavějších charakterů v mangách a anime. Dámy a pánové je to tak, Kaneki Ken je zpět! Zatím ne úplně v plné formě (spíše v nulové), ale Tokijský ghúl: re je teprve na začátku a budeme doufat, že se v celé parádě objeví co nejdříve.

Kromě našeho starého známého Kanekiho a dalších veteránů z Tokijského ghúla jsme se v prvním díle potkali i s celou řadou nových postav, které nás více či méně budou provázet celým příběhem. Hlavní pozornost se zaměřuje na nový tým ÚPG – quinxe, hybridy mezi člověkem a ghúlem. V organizaci bojující proti ghúlům totiž přišli s novou firemní strategií, že jestli chceš s monstry bojovat, musíš se stát jedním z nich. Poradce týmu a hlavní postava celé mangy Tokijský ghúl: re je Haise Sasaki, inspektor první třídy, který si ze svého dvaceti dvou letého života pamatuje jenom poslední dva roky. A taky občas slýchá čísi hlas… Hmm, to je teda záhada…

Že je Haise Sasaki Kaneki Ken je tak trochu jasné, už když ho poprvé uvidíte. Išida nenechá čtenáře dlouho tápat v nejistotě a s pravdou ven vyrukuje už v prvním díle. Není zatím zřejmé, co vědci s Kanekim udělali. Jestli je jeho duch v cizí skořápce nebo je jeho druhé já uzamknuto v jeho těle a prvnímu jen vymazali paměť. Nevíme nic a ani v druhém díle se to nedozvíme. Každopádně může Haise jíst lidské jídlo, což Kaneki jako jednooký ghúl nemohl. Jak všichni ví, ghúlové mohou z lidského jídla a pití konzumovat pouze kávu.

Ve druhém díle má Sasakiho tým za úkol dopadnou Nutcracker, ghúlí slečnu, co má místo mozků radši k večeři spodnější části mužského těla. První polovina se nese v odlehčeném tempu. Hororovou atmosféru a napětí vystřídá humor a slouží jako odrazový můstek k druhé polovině a především ke třetímu dílu, které se odehrávají na aukci ghúlů, kam je pátrání po Nutcracker zavede. Na této akci se draží vybrané lidské kousky pro gurmány a kromě velkého množství ghúlů se na akci samo pozve i množství inspektorů ÚPG a bude očekáván masakr. A díky bohu za něj, protože první část byla lehce nezáživná a rádoby vtipné situace moc nepobavily.

Jestli jsem si v prvním díle stěžoval na množství postav, druhý se nenechá zahanbit a nasolí nám tolik ghúlů a inspektorů ÚPG, že nemáte šanci se v nich vyznat. V Japonsku dokonce probíhala soutěž na pojmenování dvaceti pěti inspektorů, kteří pravděpodobně všichni skončí v mlýnku na maso. Naštěstí se většina jenom mihne a umře, což je vlastně jejich jediný účel. Akce je tentokrát více přehledná, což ale může být zapříčiněno tím, že jsem začal souběžně se čtením, sledovat anime a vím, co se kde děje. Což můžu doporučit každému, manga a anime se krásně doplňují.

Což se nedá říct o některých jménech. U Nutcracker jsem moc nepochopil, proč není její jméno v českém vydání přeloženo. Ve světě, kde je Velehad nebo třeba Labužník, anglické slovo Nutcracker působí jako pěst na oko. Taková Drtička Moudí nebo klasická Louskáčka sice nemá takový křupavý nádech jako Nutcracker, do konceptu ostatních jmen se ale hodí o hodně více.

Kresbě není co vytknout. Originální Išidova tvorba, plná detailně zpracovaných pozadí a realistických postav, je nádherná. Na to, že si vystačil jen s kombinacemi černé a bílé, tak klobouk dolů. Ale ta barevnost drápů a quinque z anime mi trochu chybí. Stejně jako v prvním díle se povedl i obal mangy. Pozorný čtenář si určitě všiml, že dvojtečka za RE na obalu je vytvořena z červené a černé tečky, což krásně pomrkává na jednooké ghúly. A co vlastně to záhadné re v názvu znamená? Jestli se má vrátit Kaneki Ken, tak by to mohlo znamenat return nebo reborne nebo třeba repeat. Uvidíme.

Trochu nudnou první polovinu zachraňuje akční finále, které vyvrcholí ve třetím díle. Nové postavy i příběh jsou zajímavé, nemohu se ale zbavit pocitu, že z pohledu ghúlů by mě to bavilo více. Ti jsou totiž pro čtenáře o hodně přitažlivější než inspektoři ÚPG (i když jsou někteří pologhúlové). Krátká část z kavárny zahrála tak moc na nostalgickou notu, že jsem se pocitu, že sleduju příběh ze špatné strany, nezbavil. Snad až si k postavám vypracuji větší vztah, tak se to změní. Tokijský ghúl: re 1 dokázal navnadit, jeho mladší bratříček za ním ale pokulhává.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.

  • Vydavatelství: Crew
  • Scénář: Sui Išida
  • Kresba:Sui Išida
  • Překlad: Anna Křivánková
  • Počet stránek: 224
  • Vazba: brožovaná
  • Rozměry: 128×183 mm
  • Jazyk: český
  • Rok vydání: 2019
  • ISBN: 978-80-7449-753-7
Kúpiť môžeš tu!

Jan Vítů

Ó fretná chrochtobuznosti, tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem. Tak bacha na to!

    Pridaj komentár

    Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

    Solve : *
    24 − 24 =