Tokijský ghúl: re 7 – nemesis!

Minulý díl nám skončil celkem velkým zvratem, když slavná spisovatelka Sen Akatsuki prohlásila na tiskové konferenci k její nové kníze, že je ghúl. Tato zpráva otřásla celým lidským i ghúlím světem a vyvolala ve společnosti zmatek a nedůvěru. A oprávněně. V knize se totiž vyskytuje lidmi řízená organizace, která se až moc podobá klanu Wašů, jenž řídí Úřad pro potírání ghúlů. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby organizaci Sen Akatsuki nevykreslovala jako komplice ghúlů. Společnost je rozdělena napůl, někteří ghúly podporují a chtějí je začlenit do běžného života, další proti tomu ostře vystupují. Do toho se připravuje ÚPG k útoku na ostrov Rušima. Karty nejdůležitější partie lidstva jsou rozdány a sedmý díl mangy Tokijský ghúl: re přichází!

A hned se ponoříme do pořádné akce! A to na více frontách. Jedna z nich je vylodění ÚPG na pobřeží ostrova Rušima, kde by se měla nacházet tajná základna klanu Aogiri. Tři oddíly s legendárními agenty jako je Suzuja, Mado nebo Marude se hned pouští do boje. Drápy, guinque, hlavy a končetiny začnou létat po obloze a nadchází možný soumrak ghúlů. Důležitější boj, alespoň pro fanoušky Anteiku, se odehrává na pevnině ve ghúlím vězení a středisku ÚPG Cochlea. Zde se část Aogiri pokusí osvobodit Hinami, a Kaneki se konečně rozhodne přijmout svojí pravou podstatu a vrátit se tam, kam jeho srdce patří. Bohužel mu do cesty stoupne jeho stará nemesis a zároveň učitel – smrtonoš Kišó Arima.

Tokijský ghúl: re 7 se od svých předchůdců liší tím, že má skoro 250 stránek! Autor Sui Išida vytváří dojem, že toho musí čtenáři objasnit co nejvíce, aby bylo do konce celé série řečeno vše potřebné. Což je trochu zvláštní, protože má manga šestnáct dílů a my tedy nejsme ještě ani v polovině. Patrné je to hlavně u flashbacků postav. Napočítal jsem přes osm vzpomínek. Vtipné je, že retrospektivu dostala i postava, která umřela v prvním díle předchozí série. Ale rozhodně si na to nestěžuji. Flashbacky ve čtenáři vytváří komplexnější pohled na pohnutky a motivace postav. U těch hodných i u těch záporných, které tak více polidšťují a ukazují, že žádná postava není černobílá.

Jen je u těch vzpomínek dost těžké poznat, že se právě odehrávají. Přítomnost a minulost se prolínají a je obtížné určit, kde se právě nacházíme. Několikrát jsem se musel vracet, abych do důsledku pochopil, na co se to právě koukám. Jeden příklad za všechny můžu zmínit Kanekiho, jak jde kolem vězeňské cely a najednou v té místnosti sedí on a odvíjí se příběh, jak ho Arima přetvářel k obrazu svému. Ale to vám hned nedojde, protože má Kaneki zase jinou barvu vlasů a zafačovaný obličej a až po pár stránkách pochopíte, co se vlastně děje. A tak se vrátíte na začátek a pomaličku si to musíte přečíst celé odznovu.

Autor Sui Išida také často spoléhá na čtenářovu fantazii. Ne všechny akce a souboje dotahuje do konec a čtenář si musí domýšlet, co se dále odehrává. Na to jsme si samozřejmě od prvního dílu zvykli, a tak nás to nemůže překvapit, ale stejně. Doporučuji se souběžně podívat na anime. Jinak je jeho kresba stále úchvatná. Išidovo umění vyniká především na dvoustránkový obrazech, které jsou dokonalé. Nejpovedenější je určitě konec sedmdesáté druhé kapitoly, kde je Kaneki tvořený z černých a šedých odstínů šupin a v pozadí se za ním prolínají hadovitá těla beze hlav. Sui Išida je také přeborník na ztvárnění šílených očí. Působí tak živě, že se budete chvíli cítit nejistě a nepříjemně.

Sedmý díl mangy Tokijský ghúl: re je zatím nejepičtější a nejemotivnější ze všech dílů. Souboj Kanekiho a Arimy má pořádné grády a několik opravdu zběsilých a šílených momentů. Arima je démonický bastard! Ale ani ostatní bitvy za tou hlavní nezaostávají, co se brutality a epičnosti týče. Kanekiho emocionální vývoj a duševní zmatek byl završen a já musím říct, že jsem rád, že je zpátky. Haise mi k srdci moc nepřirostl. Jeho následné shledání s Tóko je natolik dojemné, že chytne za srdce každého romantického fanouška, který jim přál lásku. Jen ten závěr. Sedmý díl skončí v tak vyhrocené momentu, že čekání na další díl bude nekonečné. Už aby tady byl!

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.

  • Vydavatelství: Crew
  • Scénář: Sui Išida
  • Kresba: Sui Išida
  • Překlad: Anna Křivánková
  • Počet stránek: 248
  • Vazba: brožovaná
  • Rozměr: 128×182 mm
  • Jazyk: český
  • Rok vydání: 2021
  • ISBN: 978-80-7449-940-1

 

Jan Vítů

Ó fretná chrochtobuznosti, tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem. Tak bacha na to!

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Solve : *
30 ⁄ 10 =