Watchmen – seriál důstojně rozvíjí předlohu

Seriál Watchmen, který pro HBO připravil Damon Lindelof, vzbuzoval vášně od začátku. Předloha je brána jako jakási nedotknutelná relikvie, kterou před lety už málem pošpinil Zack Snyder. Nakonec se jeho filmová verze ale potkala s nadšením fanoušků a těší se úctě téměř všech. Tedy až na Alana Moora, jehož génius mu nadělil složitou povahu, tudíž radši dává přednost zprasené adaptaci Ligy výjimečných před v podstatě oživlou a poctivě zpracovanou kopií jeho fenomenálního opusu o vigilantech. Možná i proto byl jedním z prvních, který dal najevo, že i o seriálovém rozvíjení Strážců si myslí svoje. Ostatně jako zástupy fanoušků, jejichž vysoká očekávání bylo těžké naplnit od začátku.

Pochyby se vyrojily okamžitě, ostatně jako při každé příležitosti, kdy se pracuje s dílem kultovního statusu. Kromě samotného faktu, že seriál vznikne, což je podle mnohých samo o sobě herezí, budilo rozpaky i angažování Damona Lindelofa, zkušeného filmového a televizního tvůrce s rozporuplnou pověstí. V podstatě změnil svět televizních seriálů především s první sérií hitu Ztraceni, aby pak fanoušky zklamal třeba těmi samými Ztracenými, jen o pár řad dál, když si seriál nechal rozpadnout pod rukama. Takže dočkali jsme se slibného nástupce kultovního díla, nebo HBO spolu s tvůrci špiní geniální předlohu?

Když se vyrojily první reakce, tak se přiznám, že se mi do seriálu vůbec nechtělo, a nakonec jsem ho odložil až do doby, než vyšly všechny díly. A vlastně ještě trochu dál. Do doby, kdy byl venku i celý Mandalorian a kdy stihl vyjít už i Zaklínač a kdy mě stihl zklamat Vzestup Skywalkera. Tak moc jsem se bál, že se seriáloví Watchmen nepovedli, a že internetoví hateři mají pravdu. O to víc jsem byl pak příjemně překvapen, když jsem si užil seriál, který gradoval a díl od dílu měl kvalitou vzestupnou tendenci. Za což byl odměněn už při vysílání, protože na rozdíl od mnohých jiných seriálů, od prvního dílu sledující neubývali, ale divácká základna rostla. Zaslouženě. Gratuluji.

Lindelof tady zabodoval totiž s tím, s čím třeba měl problémy právě ke konci Ztracených. Vcelku zašmodrchaným příběhem, který ale byl v tomto případě vystavěn chytře a Damonovi se pod tíhou vlastních nápadů nerozsypal. Zajímavý mnohovrstevnatý scénář postupně odkrýval jednotlivé skutečnosti, vzájemné vztahy postav a často nechával diváka dlouho v nejistotě, o co právě jde, aby pointa přišla až o několik dílu později. Přesto děj roztažený v několika rovinách skoro přes celé století funguje a jednotlivé zápletky se symbioticky podporují, aby vyústily v zajímavé finále.

Čím méně toho prozradím, tím více si to vychutnáte při samotném sledování, takže si dovolím jen pár útržků. Seriál je svázaný s komiksem pevně a jeho děj se hodně odkazuje na rok 1985, kdy ale na New York neprovedl útok Dr. Mannhattan (jak bylo ve filmu), ale došlo k psycho výboji obrovské olihně (jak bylo v komiksu). Můžete se těšit i na některé staré známé, kterým vévodí Adrien Veidt, který si vysloužil vlastní, trochu bizarní, ale neskutečně zábavný příběhový oblouk. Jeremy Irons si roli užil zjevně s gustem. Fanouška komiksu jistě potěší, že velký prostor je věnovaný Minutemanům.

Na formální stránku se nedá říct ani popel. Herecké výkony, kamera, efekty, vše na vysoké úrovni. Na soundtracku, který mě doslova strhnul, se vyřádila podle mě geniální dvojice Trent Reznor a Atticus Ross. Jejich elektroindustriální tóny velice přesně dokreslovaly atmosféru paranoidní alternativní současnosti, kde je sice zakázáno nosit masky, ale pro svou ochranu si paradoxně zakrývají tvář policisté. Přibyly i nové zajímavé postavy, mezi kterými jsem si nejvíc oblíbil „Zrcadlo duše“ a s těmi klady v jednotlivostech bych mohl chvíli pokračovat.

Když bych chtěl vytáhnout mínusy, tak je pravda, že tempo vyprávění se rozjíždělo pomalu, ale divákova výdrž byla pak po zásluze odměněna, takže tohle s radostí odpustím. Přes vypointovaný závěr, který zamotané klubko zdárně rozšmodrchal, finále nemělo tak obrovský dopad jako třeba samotný konec komiksových nebo i filmových Watchmen. Ta finální řacha prostě nepřišla a nezamávalo to se mnou. Vrchol podle mě nastal o díl dříve, kdy se rozložily definitivně karty a posledním, dílem se už jen dohrávala partie. Ale jinak a zvlášť z celkového pohledu si myslím je nad čím pomlaskávat.

Watchmen tak nelze hodnotit jinak než jako úspěch. Svázat se takhle těsně s komiksem, předcházet ho v ději i dále rozvíjet, a vlastně velmi smysluplně, je jednoznačné vítězství. Jsem rád, že Lindelof rozptýlil mé obavy, že internetový hate hledal asi zástupné důvody, proč seriál sestřelit, a že se v HBO nebáli do toho pustit. Výsledkem je komplexní a zajímavá podívaná, která odráží atmosféru a vyznění původního díla, ale zároveň se někdy nebojí být osobitě svá.