Za čárou – V jednoduchosti není vždycky síla

V blízké budoucnosti je z východní Evropy válečná zóna, ve které operují americké jednotky. Pilot amerického dronu Harp neuposlechne přímý rozkaz a učiní rozhodnutí, které stojí dva lidské životy. Za trest je poslán přímo do válečného pole a přiřazen ke zkušenému kapitánu Leovi. Ten je ve skutečnosti android, jemuž má Harp asistovat při přísně tajné misi. Premisa filmu tak slibuje zajímavou sci-fi, akční nářez, nebo solidní buddy movie. Ve skutečnosti se však snímek snaží spíš nabídnout válečné drama, polemizující se zahraniční válečnou politikou USA a filosofickou otázkou ohledně menších obětí ve větším měřítku, přitom zabalené do atraktivního obalu akční sci-fi. Málokdy se ale daří dostát aspoň jednomu rozměru.

Stojí oběť jednotlivců za záchranu celku? Na to ale film neodpoví příliš uspokojivě. Onu otázku položí ve dvou kontrastujících momentech, které utvářejí Harpův osobnostní vývoj. Je to klíčový moment na začátku filmu, který Harpa definuje jako člověka bez přímého kontaktu s drsnou válečnou realitou, a během vyprávění, kdy události filmu pomohou přetvořit jeho dosavadní postoje. Nicméně i když obě situace vypadají podobně, nejsou zdaleka stejné a jejich srovnávání má trochu demagogickou pachuť. To je příznak, že film nedokáže dané filosofické otázky podávat komplexně, ale na základě nejjednodušších a zavádějících paralel.

Podobně zjednodušeně působí i zobrazení válečných hrůz. V první řadě se ve filmu jedná o zcela fiktivní konflikt amerických jednotek s balkánskými povstalci a teroristickými skupinami, takže se těžko hledá historická paralela, která by dramatickým situacím dala potřebný drajv. Zároveň nám film neukáže víc než střílení do veskrze anonymních civilistů, nebo zastávku v sirotčinci. Netflix jde tou nejjednodušší možnou cestou a nic víc než suché sdělení, že válka je špatná, z toho nevyplyne.

Funguje Za čárou alespoň jako sci-fi? Film je vyprávěn jako cesta nezkušeného vojáka, jehož válečným peklem provází zkušenější spolubojovník. Leo je plně lidská postava se vším všudy, a pídit se po důvodech, proč jej chtěli mít tvůrci jako androida, se zdá jako marná práce. Odolá extrémním fyzickým situacím a efektně zlikviduje větší množství nepřátel na jeden zátah, nicméně s motivem umělé inteligence ve službách armády film nepracuje nijak namáhavě. Jeho postava je téměř klasická mentorská figura, a fakt, že je android, tu figuru kromě několika akčních scén nijak zvlášť neobohacuje. Až v posledním aktu se objeví nějaká souvislost s jeho původem a motivací, ta ale na poslední chvíli jako by spadla z nebe, bez závislosti na tom, co vše se ve filmu dělo.