Fatman – I na Santu Clause občas padne smutek

Třebaže Vánoce by měly být nejpozitivnějšími svátky roku, ne všichni je vyhlížejí s očekáváním všeho dobrého. Pro některé postavy filmu bratří Nelmsových je to připomínka faktu, že život není nikdy takový, jaký by měl být. Vánoční deziluzi propadá rozmazlený zbohatlický kluk Billy Wenan, jenž si za své nedobré chování vysloužil pod stromeček uhlí, nájemný zabiják (Walton Goggins), jenž po vánočním zklamání vykupuje dárky dané samotným Santou Clausem, a nakonec i samotný Santa Claus (Mel Gibson), jenž při nárůstu počtu zlobivých dětí zahořkl a nyní se ocitá v existenční krizi.

Vánoční deziluze je v zásadě hlavní téma tohoto zvláštního filmu. Bohužel patří k jeho několika málo kvalitám. Film na začátku staví hlavní postavy a následně je sváže jednou kauzální událostí – uhlím pod stromečkem malého Wenana, jenž v rozhořčení pošle za Santou profesionálního vraha. Od této chvíle se rozběhnou tři dějové linie sledující tyto postavy každou zvlášť. Každá z linií představuje jiný vzorec vyprávění, bohužel žádná z nich není rozvíjena příliš uspokojivě. Wenanova linie je v podstatě série scének, kde se malý spratek chová jako malý spratek, což není vtipné. Zabijákova linie je sérií scének, v nichž zabiják cestuje a vyslýchá, vraždí a uráží lidi, kteří ho mohou nasměrovat k Santově poloze, a občas je to i vtipné. Jako detektivní schéma je to značně repetitivní, protože každý bod jeho pátrání probíhá v zásadě stejně, a vrahovy cynické hlášky nevydrží bavit napořád. Linka Santy Clause je oproti tomu existenciální drama a ze všech linek je nejzajímavější. Vykresluje totiž santa-clausovský mýtus trochu zvláštně bez bizarní nadsázky nebo okatě komediálního tónu.

Gibsonův Santa, vystupující pod civilním jménem Kris, je cynický a zásadový dříč, který vidí do lidských srdcí, a Gibson mu propůjčuje svůj současný vzhled vyhořelého tvrďáka, toužícího po jakékoli motivaci. Film je z podstaty absurdní komedií, kde Santa Claus existuje, pracuje pro americkou vládu a veřejnost o tom ví. Nicméně scény, které nám dávají tyto informace, jsou natočeny absolutně suše. Film se odehrává v drsném a nepříjemném světě, ve kterém existují pohádkové motivy, které této tvrdé realitě podléhají a narážejí na běžné existenční starosti a kompromisy. Přitom se nás film nesnaží nijak dojmout, ani rozesmát, jen sarkasticky ukazuje střet dvou různých vzorců.

Třebaže i ostatní linie se dají chápat jako existenciální dramata, téměř nikdy to nepřekročí stín scének, kdy zlí lidé dělají zlé věci. Film se jim snaží naroubovat motivaci jejich jednání, ale nepracuje s ní natolik, aby nás začaly zajímat. Zároveň jsou jejich linky uzavřeny bez spojitosti s těmito motivacemi. Fatman se tak stává zcela typickým ponurým thrillerem, který by nebyl nějak zvlášť zajímavý, nebýt toho, že hlavní postavou je okoralý Santa Claus.