Když jsem před pár lety vyrazil na aktualizovanou Knihu džunglí, vyzulo mě to až z ponožek, jak moc mě tato vizuálně fenomenální aktualizace bavila. S osvědčeným receptem se Jon Favreau tedy rozhodl vrátit s další klasikou. Jak se tedy v „hrané“ verzi vyvedl Lví král?
U Disnyeho si již spokojeně mnou ruce, protože Simba si hned za první víkend vybojoval víc jak půl miliardy a rozhodně předstihne svého animovaného předchůdce, nicméně já tentokrát až tolik nejásám. Nevím, jestli se vytratil wow efekt, který fungoval v případě Knihy džunglí, nebo jestli je to tím, že je mi Lví král bližší, a tudíž u mě zavládl konzervatismus, ale tahle adaptace mě takříkajíc nedostala do kolen.
Viděl jsem naprosto řemeslně úžasné zpracování klasiky, které má skvělé písničky, výbornou hudbu Hanse Zimmera, takřka neuvěřitelné triky, i krásné postavy s výborným hlasovým obsazením, ale jak kdyby tentokrát digitální podoba vzala příběhu kousek duše. Tam, kde klasická animace nabízí tvůrcům hravost, se kterou si mohou pohrávat s mimikou, jako třeba protažení obličeje, úlisné úsměvy, nebo tělem při tvorbě gagů, tak digitální preciznost přináší záběry jak z National Geographic. S tím rozdílem, že zde akorát zvířata mluví známými hlasy a odehrají před námi drama takřka shakespearovských rozměrů.
Každopádně to neznamená, že by tahle adaptace byla nějak výrazně špatná. Po formální stránce jde takřka o vypiplanou bezprecedentní záležitost, ale místy téhle aktualizaci zkrátka něco chybí. Jiskra, výraznější charisma. Objevuje se v některých momentech, jako ve výborně gradovaném finále, Timon s Pumbou si třeba také ponechali většinu ze svého humoru a jejich osobitosti, ale kontinuálně se mi zdá snímek nevyrovnaný a nedokázal mě strhnout.
Věřím ale, že kdo se s originálem nesetkal, bude beze zbytku unesen, takže vznikne nová generace fanoušků Lvího krále, někomu víc zabrnká na jeho notu nostalgie a ten bude vzpomínat na to, jak kdysi viděl v kině originál, ale objektivně mi k silnějšímu zážitku něco chybělo. Připadal jsem si jako Indián, který poprvé kouká na fotku své manželky. Ví, že i na fotce, je stále krásná a asi jde o vcelku povedené důmyslné dílo, ale zkrátka to není ona. Protože takováto reprodukce ne vždy dokáže zachytit to vše krásné, co má pouze originál.
P. S.: Otázka za zlatého bludišťáka. Jde o animovanou (leč digitální) adaptaci, nebo jde tedy o hrané dílo? Jak jsem pochopil odpověď na tohle se rozchází a osobně jsem to vnímal jako hranou adaptaci, i když oproti Knize džunglí, kde byl aspoň Mauglí, tentokrát reálný element vlastně skutečně chybí. Takže jak?
Souhrn
Vizuálně úchvatná podívaná, které ale schází osobitost originálu, díky kterému byl jaksi kouzelnější.
Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.