Pod vodou – Povedl se lovecraftovský horor?

Převádění kosmických hororů do filmové řeči není nic moc jednoduchého. Především se málokdy podaří postihnout ten hlavní aspekt, jenž dává tomuto subžánru pravou moc děsit – pocit bezvýznamnosti, jaký hlavní postavy pociťují tváří v tvář mimozemským hrůzám. Nestačí pouze ukázat monstrum, které je starší než lidstvo samo, ani jej udělat dostatečně nepostižitelné lidským chápáním i mocí.

Podstatou kosmického hororu je postavení hlavní postavy před fakt, že vesmír je plný bohatého, nadřazeného života, který je nejen lidstvu po všech stránkách vzdálený a neuchopitelný, ale zároveň přesahuje jeho roli ve všem, co se v daném fikčním světě děje. Nejen hlavní postava, ale lidstvo jako takové v něm hraje roli bezvýznamných a bezbranných živočichů, v jejichž moci není absolutně nic, co by mohlo ovlivnit probíhající události. Starověká monstra jsou mimo lidské chápání a můžeme se jen modlit, aby byla i mimo jeho dosah. Ale protože se jedná o horor, na dosah se přiblíží vždy.

Nejslavnějším průkopníkem kosmického hororu byl spisovatel H. P. Lovecraft, jehož tvorba inspirovala další prózu, komiksy, videohry, seriály i filmové adaptace, ať už oficiální, nebo neoficiální. K těm neoficiálním nejspíš patří horor Pod vodou, jehož příběh a některé další prvky nápadně připomínají právě Lovecraftovu tvorbu.

Snímek Pod vodou sleduje skupinu lidí, kteří zrovna přežili podivnou zkázu podmořské stanice. Jelikož v už tak zničené stanici hrozí každou chvíli výbuch a záchranné moduly jsou do jednoho spotřebované, nezbývá šestičlenné skupině nic jiného než projít tři kilometry po mořském dně do jiné podmořské stanice. Brzy zjistí, že tlak, tma, voda a neprobádaný terén jsou ty nejmenší překážky.

Zdroj: IMDb

Jednou z předností kosmického hororu je omezení informací. Čím víc je hrozba schovaná a čím méně z ní vidíme, tím je zážitek působivější. Tento prvek film Pod vodou využívá jak v rámci vyprávění, tak i v uspořádání mizanscény. Příběh začíná in medias res, ve chvíli, kdy se stanice začne hroutit, a velice rychle přejde k nutnosti vydat se na cestu po zrádném mořském dně. Po většinu času postavy zápasí především s přírodními podmínkami a náznaky něčeho nepřirozeného se objevují jen sporadicky, pokud vůbec. Když se příšery objeví, zůstávají mimo chápání postav i diváka.

Právě díky tomu, že film začíná katastrofou, která nutí postavy rychle se rozhodovat a ještě rychleji jednat, nemají čas hlouběji přemýšlet o původu dosud neznámých dravců. Ti sami o sobě nijak zvlášť nekomunikují a příliš toho o sobě neodhalují. Přesto z jejich konání vidí divák tolik, aby měl otázky. Postavy ale nemají na jejich zodpovězení čas, a tak se tvůrcům daří nechávat kolem tajemných monster poměrně dost otazníků. Čím méně o monstrech víme a čím více si můžeme jen domýšlet rozsah toho, co se ve filmu děje, tím je každé další odhalení působivější a napínavější. A tím víc příběh posiluje atmosféru kosmického hororu, v souladu s tím, jak je uspořádána mizanscéna.

Zdroj: IMDb

Pro dojem něčeho hrůzného a nepostihnutelného je klíčové, že se většina filmu odehrává v téměř naprosté tmě. Z příšer tak vidíme málo, a místy se zdá, že jsou součástí prostředí. Dojem osamělosti uprostřed tmy, která může být plná slizkých a agresivních věcí, je jedním z klíčových prvků Lovecraftovy tvorby a situování hrdinů do temnoty mořského dna je zase logický krok k tomu jej docílit. Bohužel je ale všudypřítomná tma největší překážkou diváckého zážitku. Film nepracuje s temnotou vyloženě atraktivně, a vyprávění je tak dost znepřehledněné tím, že toho příliš není pořádně vidět. Funguje to, pokud hrdinové čelí neznámé hrozbě, je to působivé, když film napíná, jestli hlavní monstrum konečně uvidíme.

Problém je, že se těžko drží přehled i o tom, co přesně postavy dělají nebo kolik jich tam v tu chvíli vůbec je. Tma je dobrá, když film potřebuje navodit strach z neznámého a pocit bezmoci, ale stává se překážkou, když dochází k akci. Tím následně trpí také atmosféra. Je těžké naladit se na střet postav s hrůzou, pokud v první řadě nevidíme příliš z toho, co se děje. Celkově je Pod vodou slušným lovecraftovským hororem, jen je škoda té nešťastné práce s viditelností.

 

Filip Šula

Práce filmového nerda nikdy nekončí. Bohudík.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Solve : *
9 − 7 =