Řbitov zvířátek: Další povedená Kingovka?

Od Stephena Kinga jsem četl ledacos, Řbitov zvířátek ne. Viděl jsem hodně adaptací jeho děl. Původní adaptaci Řbitova z roku 1989 ne. To znamená, že když jsem vyrazil na Řbitov zvířátek, který právě běží v kinech, setkal jsem se s tímto příběhem poprvé.

U Kinga všeobecně platí, že se filmovým adaptacím jeho děl kvalitativně příliš nedaří, ale zdá se, že svítá na lepší časy. Příšerné Temné věži, kterou upřímně ve filmové podobě nenávidím, o co víc předlohu miluji, navzdory. Mocně totiž zabodovala první půlka To, u druhé se neočekává nic jiného než podobný sukces, a pozitivní hlasy chválily i nynější adaptaci dalšího Kingova kultu Řbitov zvířátek.

Pozitivní šeptanda, jistá slabost pro horory i duo Jason Clarke a John Lithgow v hlavních rolích mě nakonec nalákali do kina, přestože toto mistrovo dílo mi do teď bylo cizí. A vůbec nelituji, naopak, chcete-li potrápit své nervy, okamžitě vyrazte do kina. Řbitov je totiž ponurá pecka, která nespoléhá na prvoplánové bafání, ale pečlivě buduje atmosféru, která ve mně vzbuzovala neklid jako už nic jiného.

Z příběhu doktora, který se odstěhoval s rodinou na venkov, jenomže si k novému domu koupil divné zvířecí pohřebiště, které náhodou přivádí (SPOILERY? Bylo to v trailerech, tak asi ne…) mrtvé k životu, mě mrazilo, jak už dlouho ne.

Vzhledem k tomu, co jsem psal na začátku, nedokážu napsat, nakolik je to zásluha Kingovy předlohy, nakolik tvůrců, kteří si s látkou dokázali poradit. Horor ale v této filmové podobě, ač pracující s nadpřirozenem, na mě působil tak silně, protože se vlastně staví k základnímu lidskému strachu. A to ze ztráty – života, nebo někoho blízkého. Pohřebiště bylo pouze prostředek, jak se s tím vyrovnat, nebo naopak nevyrovnat, vše okolo byla nadstavba, která kolem této myšlenky vystavěla sebevědomý film, který napínal nervy diváků k prasknutí. A navíc jsem zjistil (nebo spíš si připomenul, protože z toho parchanta v Přichází satan jsem byl taky po… až za ušima), že na mě asi extrémně děsivě působí v hororové poloze děti. Jejich vizuální nevinnost v kontextu zla, které s sebou nesou, násobí efekt, se kterým se jich dokážu bát.

Film navíc trumfuje v tom, že se vlastně nesnaží šokovat za každou cenu, takže v momentech, kdy to zamýšlí, padá kosa na kámen rázně. Viz scéna, kdy doktorovi přivezou do nemocnice pacienta s nehezkým smrtelným úkazem, případně manželčino vyrovnávání se se smrtí sestry, kterou zažila jako dítě.

Nosnou atmosféru jinak pomáhá dotvářet nenápadná hudba Christophera Younga, kterou vlastně moc nevnímáte, ale někde tam je a herecké výkony pánů, které jsem zmínil nahoře. Clarkovi role sedla jako Jasonovi mačeta do ruky a Lithgow, ač v mých očích hlavně komik, mi dal vzpomenout na jeho temný part v Dexterovi, pro který jsem doufal, že i tentokrát bude v roli skvělý. A fakt že jo.

Sečteno podtrženo, tenhle hororový nášup se povedl. Jsem upřímně rád, že jsem kino navštívil brzy, takže jsem ho mohl opustit za světla. Abych z temných chmur a neklidu vyvedl svou mysl, dal jsem si pro jistotu na zotavenou nový díl Game of thrones a bylo dobře. Řbitov se mi do hlavy i do srdce zakousl slušně. S ohledem na titulek ještě recenzi uzavřu tím, že nevím, na kolik je film dobrou adaptací Kingova díla, ale slibuji, že si tuhle mezeru doplním, ale skvělým hororem je v mých očích určitě.

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.