Tenet – Bondovka puštěná pozpátku

Po chvilce napětí, zda očekávaná pecka Christophera Nolana zachrání kina, si nejspíš s úlevou můžeme oddechnout. Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik Nolan splnil vysoká divácká očekávání?

To se samozřejmě pojí s jinou otázkou – co obecně od Nolana čekat? Diváci si navykli na žánrové podívané, které si kreativně hrají s časovou posloupností, ale stále zachovávají pravidla klasicky vyprávěné zábavy a z hlediska konstrukce fabule nikdy nenapíná divákův mozek víc, než unese (Insomnie, trilogie Temný rytíř). Nebo ho napíná, ale v závěru vše vysvětlí, a co jsme doposud zmateně sledovali, zaklapne na své místo a nenechává nic nevysvětlené (Memento, Interstellar, Dunkirk, Dokonalý trik). Případně uzavře vyprávění tak, že nic nezůstane nevysvětleno a konec zůstane otevřený jen interpretačně (Počátek). Ne tak Tenet.

Tenet oproti tomu vyžaduje o poznání zvýšenější pozornost. A to hlavně díky zacházení s časovými rovinami. V případě Počátku, Interstellar a Dunkirku zůstávají různé časové roviny striktně oddělené. Kauzálně navazují jedna na druhou, ale vždy máme přesný přehled o tom, kterou rovinu sledujeme. V Počátku i Interstellar se s každou časovou rovinou měnilo prostředí, v Dunkirku denní světlo a tma. Tenet staví na časových paradoxech a rovinách, které se vzájemně prolínají a jejich následky se přelévají z jedné do druhé, přičemž je poznáme až zpětně. Navíc film částečně staví na detektivní rovině vyprávění. Bezejmenný Protagonista (John David Washington) musí odhalit plán padoucha Satora (Kenneth Branagh) na inverzi toku času.

Kromě stále nových odhalení toho, jak ve filmu vlastně plyne čas a co se celkově ve filmu zrovna děje, přicházejí i nové informace o padouchovi. Film znesnadňuje orientaci v problému i rytmem vyprávění. Postavy si v dialozích vysvětlují to nejnutnější, bez obšírnějších výkladů, které se k problému časové inverze vážou. Zároveň ztěžuje pozornost poměrně rychlý střih, jenž rozostřuje vnímání. Film zkrátka nutí diváka pečlivě vnímat a vracet se k některým informacím. Zkrátka vyžaduje, aby u něj divák přemýšlel. U blockbusteru je to dost neobvyklý a bohužel nepříliš populární přístup.

Nicméně právě díky tomu umožňuje divákovi, jenž se přemýšlení nezalekne, uchovat si film v paměti a ještě nějakou dobu se k němu vracet a možná objevovat nové nuance. Nolan vytvořil těžce nerdovský film, který na první pohled působí trochu zmatečně, ale jakmile se divák naladí na tón filmu, všechno začne dávat perfektní smysl. Přitom Tenet nijak neztrácí na blockbusterové „zábavnosti,“ protože celé to vyprávění o obrácení toku času má kostru conneryovské bondovky. Film na bondovský vzorec odkazuje v rámci hrdinova počínání – detektivní pátrání, rvačky se zabijáky, vetření se do padouchovy blízkosti skrze padouchovu týranou manželku, umění částečně se vykecat ze smrtelné situace…v zásadě Tenet připomíná klasickou bondovku víc než filmy s Danielem Craigem.

Motiv vracení času pro tento vzorec funguje nejen jako výtečně ozvláštnění akčních scén, ale také jako skvělý hlavní motiv filmu. O poskytnutí požitku z podívané se tak dělí nejen promyšleně zkonstruovaná fabule, ale také rovina svižného špionážního akčního thrilleru.

Nolanovi se povedlo svést dohromady perfektní žánrovku a chytré sci-fi. Smíchal náměty na nerdovské uvažování o fungování času a dynamickou akci stejně zdařile jako u předchozích sci-fi filmů. K úvodní otázce se tedy rovnou nabízí odpověď – očekávání rozhodně splnil.