Altered Carbon podruhé – Kovacs se vrací v podvyživenějším pokračování

První série netflixovské pecky Altered Carbon (adaptované podle stejnojmenné knižní předlohy) přikovala diváky k obrazovce kombinací několika přesných zásahů. Fenomenální výpravou, která nám představila svět neuvěřitelných možností, přesto pošmourný, nespravedlivý a svým způsobem bezútěšný. Příběhem, který propojil fascinaci možnostmi futuristické budoucnosti s chytře vystavěnou detektivní zápletkou s krásným noirovým nádechem. A především obsazením dokonalého Joela Kinnamana.

Ten v sobě snoubil pravé akční drsňáctví, kdy působil naprosto uvěřitelně jako pochodující stroj na zabíjení, kterým byl, ale zároveň vdechnul postavě Takeshiho Kovacse tolik charismatu, že jím nakazil snad i všechny okolo něj. Protože i vedlejší postavy v první sérii, ať už sidekick detektiv Ortegová, nebo třeba tajemný „Met“ Laurens Bancroft s tváří Jamese Purefoye apod., byly živoucí, uvěřitelné a zajímavé. Nicméně už teď musí být každému z vás jasné, že mířím k tomu, že v druhé sérii se rozhodně takovou laťku udržet nepodařilo.

Kovacs se 30 let po událostech z první série protlouká světem v bizarním pouzdře a se zálibou ve zpěvu. Nicméně vír událostí ho hodí na jeho rodnou planetu Harlanův svět, kde si jeho pomoc žádá další mocný Met (plusový bod – vypadá jako doktor Daniel Jackson!), který se obává i přes své možnosti o svůj život. Právem! Protože, než se Kovacs zhmotní v novém bojovém pouzdře, jeho budoucí zaměstnavatel je již po smrti a rychlé zhodnocení situace ukazuje, že v situaci má prsty Kovacsova láska Quellcrist Falconer. Poslední vyslanec Kovacs tak možná není nakonec až tak poslední.

Pozn.: Tzv. vyslanci (Envoys) byli speciálně vycvičené jednotky Hvězdného Protektorátu. Vyslanci byli díky výcviku schopni odolat velkému fyzickému i psychickému nátlaku a díky neuro-chemikáliím měli skvěle zbystřené smysly.

Zápletka se tedy rozbíhá a s ní i Kovacs, který zaprvé nechce být obviněn z konečné vraždy, ale zároveň je rozhodnutý pátrat po Quellcrist. Parťáka mu dělá sympatická AI, co vypadá jako Edgar Allan Poe, a trochu jí zlobí glitche, takže se na ní nedá úplně spolehnout. Časem se do jejich dobrodružství připlete nájemná lovkyně Trepp, která v příběhu tak v roli sidekicka nahrazuje Ortegovou.

A přestože se scénáristé tváří, že se navazuje tam, kde se skončilo, už od prvního dílu jsem se nemohl zbavit pocitu, že něco chybí. Snad to bylo tou rychlou šipkou do děje, možná i tím, že se tvůrci seriálu rozhodli adaptovat až třetí knihu, ale podvědomě jsem celou dobu cítil jakousi mezeru, kterou se během těch deseti dílů nepodařilo zaplnit. Možná to bylo i tím, že tentokrát se stále někam spěchá. Místo pečlivě vystavěného příběhu se servíruje reakční sprint a místo chytrého stavění hlubší zápletky a rozšiřování známého světa se vytahují jak králíci z klobouku dávné nemesis, tak flashbacky v podobě klonovaných pouzder, až se nakonec objeví i druhý Kovacs stažený z minulosti, aby naháněl toho současného. Zkrátka pořád se děje něco a Kovacs a ostatní jsou nuceni jednat a mnohdy to nedává vůbec smysl.

Velkým zklamáním pro mě je, že Kovacs vlastně nic nevyřešil sám a snad z každé svízele ho dostala nějaká náhoda, či vyšší moc. Možná to už je problém knižní předlohy, z pohledu diváka jde ale o tu nejlínější stavbu příběhu, jak z učebnice špatných scénářů.

Tvůrci také hodili za hlavu představu světa, do kterého se Kovacs probudil minule. Přestože je Harlanův svět vykreslený jako místo plné nerovností, se spoustou problémů a divných zákoutí, a ještě divnějších lidí schopných čehokoliv, přesto vše působí naleštěněji než vize budoucnosti z první série. A rázem jako by tím vyprchal kus unikátní atmosféry, kterou se podařilo posledně vybudovat.

Zbytek atmosféry, která mohla ještě v Altered Carbon zůstat, odešlo s Kinnamanovým charismatem. Z principu jsem proti přeobsazení vůbec nebyl, námět přesně takovéto hrátky vyloženě nabízí a já se vlastně těšil, co roli Kovacse nabídne nový představitel. Jenomže stačilo pár desítek minut a bylo mi jasné, že Anthony Mackie, při vší úctě k němu, zkrátka není Joel Kinnaman. Není asi neschopnější herec, je to chlap jak hora, kterému lze podobnou roli věřit, ale prostě to není ono… bohužel. Nic víc, nic míň a nic osobního Anthony, těším se zase na Falcona… Nejsvětlejší okamžiky tak mívá Poe, umělá inteligence, která paradoxně působí nejlidštěji a zprostředkovává divákovi jedny z mála opravdu uvěřitelných emocí.

Tím pádem jsme dostali druhou sérii seriálu, která je vcelku slušně natočená, úplně nenudí a jakž takž slušně vypadá. Ale nemá zkrátka nic moc navíc, takže těžko ze sebe setřepe škatulku naleštěného prefabrikátu, kterým je, nehledě na to, jestli tam zařídíte štěk Michaelu Shanksovi, nebo na scénu přivedete Takeshi Kovacse dvakrát. Bez předchozí série by asi působila o něco lépe. Ale právě srovnání s takřka výborně vysoustruženou první řadou sráží pokračování Altered Carbon do průměru nekompromisně.