Čističi vesmíru – Jako týmovka to moc nefunguje

Protože na Zemi se už nežije úplně dobře, přesunuje se lidstvo postupně do vesmíru. Mezi nejčastěji otevřená pracovní místa tam patří zachytávání vesmírného odpadu, což je právě profese hlavních postav filmu Čističi vesmíru. Posádka popelářské vesmírné lodi Victory je v současnosti finančně v mínusu, a tak jim přijde vhod nález hledané malé androidky Dorothy, která podle médií slouží obávané teroristické skupině jako zbraň. Vidině tučné finanční odměny ale trochu překáží dívčina roztomilost, která v okoralých astronautech probudí dávno potlačené city.

Čističi vesmíru jsou často přezdívání jako „korejské Star Wars“ nebo „korejští Strážci Galaxie.“ Následují totiž známý vývojový model skupiny vyvrhelů, jež překonají vlastní osobní krize a nedostatky a spojí se proti většímu zlu. Jako snímek s kolektivním hrdinou však film nefunguje úplně hladce.

Oproti tradičním týmovým blockbusterům film dost trochu obměňuje vztahovou rovinu. Posádku Victory poznáváme ve chvíli, kdy už tvoří pracovně sehraný, ale osobně disharmonický tým. Jejich vývoj tedy nepřichází skrze vzájemné poznávání a budování vztahu, ale skrze vztah jednotlivých postav jako individualit k Dorothy. Obvyklé je nechat postavy vyvíjet skrze vzájemné interakce, s tím, že v každé další interakci se od jistého zvratu mění jejich vzájemné vztahy. Interakce posádky ale vypadají většinu času vždy podobně, málokdy překročí rámec uštěpačného škádlení a nikdy se nedostanou k nějaké větší intimitě. Postavy se vyvíjejí, bohužel nepříliš jako tým, ale jako samostatné postavy.

Zároveň jim film v jejich vývoji nedává úplně stejný prostor. O jednom z hrdinů se dozvíme docela detailní informace včetně flashbacků, u ostatních nám musí stačit pár povrchních vět z útržků rozhovorů jiných postav. Může se sice zdát, že jde o hlavního hrdinu, důležitějšího než ostatní. V tom případě ale nedává moc smysl, že co se týče vyprávění hlavního příběhu jsou všichni členové týmu rovnoprávně aktivní figury.

Hrdinové jsou tedy až na jednoho spíš načrtnuté typy postav, než regulérní postavy, a divák se s nimi nemá jak sblížit, popřípadě si k nim vytvořit jakýkoli vztah. Film naštěstí relativně funguje jako dobrodružná sci-fi se svižně ubíhajícím dějem a trochu přehnaně démonickým padouchem, byť se trochu ztrácí v konstrukci vlastního fikčního světa, který moc uspokojivě nevysvětluje. Jak přesně ve filmu fungují kyborgové a proč je jedna postava stará přes 150 let, přestože vypadá na 40? Tyto prvky tam prostě jen tak jsou a někdy i slouží vyprávění. Čističi vesmíru jsou zkrátka typickým netflixovským filmem, který dobře vypadá a akce ubíhá svižně, ale když se na to podívate zblízka, zjistíte, že si s tím zase tak velkou práci nikdo nedal.