Dracula na 11 způsobů

Netflix se nezastaví před ničím, ani před tisíckrát adaptovanou románovou klasikou. Seriál zatím sklízí rozporuplné reakce a než se proti němu nějak vymezíme, podíváme se na ty nejpamětihodnější verze nejslavnějšího upíra, které kdy poctily plátno, obrazovky nebo monitory.

 

Hysterik – Richard Roxburgh

Van Helsing byl pekelně zábavnou poctou klasickým universalovským hororům, který jejich poetiku kombinoval s hravým stylem Stephena Sommerse. Ten víc než odvážným intelektuálům a džentlmenům straní hláskujícím drsňákům, kteří mají příšery nejraději dušené. Konec konců, tři roky předtím přetočil universalovskou ponurou a hororovou Mumii do dobrodružné fantasy komedie. Avšak nejméně zábavnou složku představuje právě hlavní padouch filmu, samotný Dracula. Podivně hysterický projev Richarda Roxburgha staví proti drsňáckému Van Helsingovi spíš komickou figurku než charismatického záporáka.

 

Sexuální predátor – Frank Langella

Verze Johna Badhama vychází ze stejné divadelní hry, jako slavný universalovský film s Bélou Lugosim, proto se jeho děj vyvíjí dost podobně. Draculu poznáváme ve chvíli, kdy zmasakruje posádku dopravní lodi Demeter a následně se uvede do anglické smetánky. Nejslavnější upír představuje ve filmu určité ztělesnění vášně vpadnuvší mezi strojenou anglickou společnost, čímž kontrastuje trochu sucharskému právníkovi Jonathanovi a imponuje jeho snoubence Lucy. Vyprávění vede tento motiv tak, že každé upíři napadení má výrazný sexuální podtext a nezřídka i text. Sám Langella se v roli hraběte snaží být dost…výmluvný, takže většinu času působí jako takový ten úchyl, kterému dáma řekne, že si jde odskočit, a následně uteče záchodovým okýnkem.

 

Superhrdina – Luke Evans

Zajímavé pojetí drákulovského mýtu přinesl šest let starý film Drákula: Neznámá legenda, jenž měl odstartovat sdílený vesmír universalovských monster. Podobně jako Coppolova slavná verze se i tento film vrací do doby, kdy byl Dracula jen obyčejným šlechticem, který hrdinně odrážel tureckou invazi, jeho proměnu v upíra ovšem vykresluje v o dost heroičtějším světle. Přechod do jiné formy bytí je v podstatě začátek superhrdinského originu, včetně scény, kdy Dracula objevuje úžasné nové schopnosti, ustaví si rovnocenného padoucha a svou milou v klíčové chvíli (ne)zachraňuje stejným způsobem, jako Amazing Spider-Man ve druhém díle. Luke Evans propůjčuje svému anti-hrdinovi velkou dávku charismatu, bohužel to na záchranu jinak nepříliš zajímavého filmu nestačí.

 

Pistolník – Džódži Nakata

Hrdina anime seriálu Hellsing pracuje pro titulní organizaci, jež chrání Velkou Británii před nemrtvou hrozbou. Hlavní zbraní Hellsingu je Alucard, který sám k upírům patří. Nakonec, když si jeho jméno přečtete pozpátku, jste doma. Alucard ale není jen tak obyčejný upír, ale téměř všemocné, nezničitelné monstrum, které ostatními tvory noci hluboce pohrdá a moc rád do nich vyprazdňuje zásobníky své prostorově výrazné pistole. Třebaže stojí na straně kladných postav, je Alucard tím nejpůsobivějším zpracováním toho, jak měl zhruba působit Stokerův Dracula – neuchopitelně, nepřemožitelně a jako čiré zlo. Alucardova záliba v zabíjení a touha po rovnocenném soupeři z něj dělá fascinujícího antihrdinu.

 

Klasik – Béla Lugosi

Když Dracula na své diváky poprvé promluvil, učinil tak s těžkým maďarským přízvukem. První zvuková a zároveň první oficiální adaptace Draculy představila démonického šlechtice jako uhrančivého elegána, jenž hypnotizuje oběti hlavně šarmem. Lugosi dokázal do jedné herecké polohy skloubit dva aspekty své postavy – díky specifickému výrazu, kdy se usmívá a mračí zároveň, dokáže být zároveň okouzlující i zatraceně děsivý.

Smutné monstrum – Klaus Kinski

Herzogův remake slavného Upíra Nosferatu dost zajímavě pracuje s konvencemi německého expresionismu, které zapracoval do barevného a zvukového filmu. Zároveň ukazuje upírův zhoubný vliv a s tím spojenou morovou epidemii, již Dracula přináší, jako odraz jeho vlastního vnitřního utrpení. Jako každý živý tvor touží Dracula po lásce, nebo aspoň něčí blízkosti. Vzhledem k povaze jeho existence je ale odsouzený k samotě a ventilaci svých frustrací skrze mor a pití krve. Kinski předvádí úchvatný výkon, jeho Dracula je odporná existence, ale zároveň vzbuzuje určitou lítost.

Český Dracula (ten, co nezpívá) – Ilja Racek

Český televizní film Hrabě Drákula ze sedmdesátých let komprimuje to nejzásadnější z knihy do necelých osmdesáti minut. V titulní roli děsil diváky u obrazovek Ilja Racek, jehož hrabě je chladnokrevný padouch beze stopy emocí. Racek dokázal postavě vtisknout totální odlidštěnost, takže Dracula v jeho podání děsí absolutním chladem.

Zvíře – Christopher Lee

Jedna z nejvýznamnějších hereckých osobností ztvárnila knížete temnot v bezpočtu hororů studia Hammer, přičemž některé z nich na sebe i navazovaly. V tom úplně prvním z padesátých let, nazvaným Horror of Dracula, skvěle doplňuje svého protihráče, Abrahama Van Helsinga (Peter Cushing). Ten je ve filmu hlavní hrdina a představuje oblíbený průsečík sečtělého intelektuála, který poráží zlo bystrou myslí a vědomostmi, a drsňáka, který umí upírům dát i přes hubu. Leeho Dracula je jeho dokonalý protiklad. Ve filmu má pouze několik mluvených replik na začátku filmu, což je pro vyprávění nezbytné. Po zbytek filmu se ale chová jako animální monstrum, které neplýtvá slovem a spíš než kultivovaného krále upírů připomíná divoké zvíře v lidské kůži. Se svým animálním padouchem se Christopher Lee stal jedním z nejikoničtějších představitelů Draculy.

Rozpolcená osobnost – Gary Oldman

Francis Ford Coppola sice točí divácky vděčné filmy, srdcem je ale artovým filmařem, který velmi nápaditě nakládá se stylem a formou vyprávění. V případě jeho Draculy je to vytváření dojmu surrealistické noční můry, čehož dociluje nejednotou času, místa a ústřední postavy. Do jednoho klíčového momentu se prolínají scény šťastných chvilek jedněch postav a utrpení druhých, stejně tak film spojuje různé momenty také v čase. Samotný Dracula je chycený mezi různými místy a v časové diskontinuitě, když se na jednu stranu nechává okouzlit moderním Londýnem 19. století a na druhou stranu stále hledá svou lásku, jež zesnula v temném středověku. Důsledkem toho Dracula přechází mezi různými polohami, díky čemuž nedrží jednotnou podobu. Ve chvílích romantického poblouznění přebírá podobu citlivého mladého muže, během okamžiků krutosti vypadá jako zlomyslný stařec. Bytost, která nemůže najít místo v žádné době a na žádném místě, ztvárnil Gary Oldman s velkým gustem.

Dracula jiným jménem – Max Schreck

Protože němečtí filmaři nezískali autorská práva na adaptaci Stokerova románu, jednoduše přejmenovali všechny postavy. Hlavním padouchem výborného filmu Nosferatu je tak děsivý hrabě Orlock, který od pohledu působí jako čisté zlo. Nebo jako krysí muž. Orlockovou doménou je totiž nejen pití krve, ale také roznášení moru pomocí hejna krys, jež mu je stále v patách. Sám má přitom fyzické rysy, které jej připodobňují spíš k hlodavcům. Nelidsky se pohybující a nepřirozeně shrbený Max Schreck se stal jednou z nejpopulárnějších hororových postav filmového plátna.

Drackula – Vladimír Hebert

Nejděsivější ztělesnění zla ovšem našlo skutečnou tvář v publicistickém odvětví. Kromě pití krve čtenářům skrze recenzování komiksů a filmů, ale pod svou krutovládou drží i redakci, která mu přísun čerstvé krve zajišťuje. Tento Dracula je ovšem zdaleka nejděsivější už jen proto, že skutečně kráčí mezi námi.

 

Náš podcast o Draculovi a jiných upírech si poslechněte na Spotify nebo na YouTube: