Drsný spasitel – lepší než Poslední z Aporveru, vzniknul!

Recenzovat amatérský film, když se navíc znáte s tvůrci, není úplně objektivní. Proto před tebe čtenáři takto vykládám karty na stůl, abych nemusel být v průběhu, či později z něčeho nařčen. Proto následující řádky budou spíše než recenzí nějakým shrnutím dojmů a pocitů, které z Drsného spasitele především na plátně mám.

V žertu jsem poté, co jsem Spasitele konečně viděl, sdělil režisérovi Járovi Šetkovi svůj verdikt: „Hele, lepší než Poslední z Aporveru, Spasitel vzniknul.“ Což může znít jako ironie, ale já bych tím skutečně jemu i dalším chtěl vzdát hold za to, že to dotáhli do konce. Protože jim na to stačilo pár set tisíc korun, což jsou drobné, a velká vytrvalost, kterou do toho vložili. A sice to trvalo 6 let, stálo to tvůrčí tým spoustu kompromisů, ale Spasitel se dostal na plátna a plní kinosály (sice nejde do široké distribuce, ale kde se promítal, tam se vyprodal). A to je prostě úspěch. Zvlášť když vidíte, jak někdo topí desítky, stovky miliónů a film nikde (ano, koukám na vás pane Krejčí). Takže ano, Drsný spasitel vzniknul a myslím to jako kompliment.

Druhé, snad trochu vážnější hodnocení, jsem shrnul slovy: „S těmi prostředky a v rámci možností moc dobrý.“ Spousta lidí namítne, že i za málo peněz a podobně se dá zahrát hodně muziky. A v hodnocení by k tomu zase člověk neměl slepě přihlížet, nicméně Drsný spasitel je jako předloha pro amatérský snímek skutečně velké sousto. Což každý, kdo ho četl, jistě uzná. Však nabízí takové možnosti a množství nápadů, se kterými by se s radostí vyřádil jistě i Michael Bay. Ostatně to Šetek i při následné diskusi sympaticky přiznal, že zpětně vidí, že měl naivní představy o realizaci. Pokud se někdy k natáčení filmů v režimu „fan made“ vrátí, tak už jedině spíš k povídkám a krátkometrážní formě, což by se mělo dát ukočírovat snáz.

Přesto Drsný spasitel dopadl skutečně velice sympaticky. Má hlavu a patu, příjemně plyne, v dobrém překvapí akční scény a efekty, které sice netrumfnou Bayovy akčňáky, ale jsou řešeny chytře a fungují. Kamera a střih dělají, co se dá, aby se s polními podmínkami vyrovnaly, stejně tak režie.

(Ne)Herci všichni vypadají drsně, jak se v takovém postapo snímku sluší a patří, nicméně postsynchrony a dialogové výkony nekorespondují právě s vizuálem. Což je zkrátka cena za to, že film vzniká díky nadšené komunitě. To spíš zmiňuji ne proto, abych to shazoval, ale abych naopak vedle toho vyzdvihnul představitele hlavní role Aleše Blažeje, který se s ní i v těchto podmínkách popasoval se ctí. Velký kus práce je vidět i za maskérem, který se o spasitele (a nejen o něho) postaral na vysoké úrovni.

Velice intenzivně jsem vnímal hudební podkres. Zaprvé byl výrazný a ke snímku přiléhavý a zároveň ho bylo blbě řečeno hodně. Spasitel je v podstatě podzvučen hudbou skoro po celou dobu, což ve finále pomáhá filmu působit jaksi víc profesionálněji. Jestli někde můžu vyseknout skutečnou poklonu, a dokonce hlubokou, tak je to za animované sekvence, které měly fungovat sice jako příběhová berlička, ale jejich provedení a zapojení Miroslava Mejzlíka jako vypravěče z nich dělají nejsilnější momenty filmu.

Nicméně neduhy amatérského filmu se samozřejmě zakrýt nedají a já je tu nechci pitvat. Nepřijde mi to patřičné, protože prostě víc vidím to nadšení a odhodlání. A taky vidím, že se klukům povedlo uvést film opakovaně v kině a zaujmout jím i lidi mimo blízké přátelé a sklízejí za to zasloužené uznání. A to je to, co bych chtěl předat i těmito řádky. Hold, který chci vzdát všem zúčastněným za to, že to dokázali a navíc to dobře dopadlo. Sem se žádná čísla, která by měla shrnout nějaký výsledný dojem nehodí, jenom uznání, kterého posílám vrchovatou měru.

Liborius

I am one with the Force and the Force is with me!

    Pridaj komentár

    Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

    Solve : *
    8 + 19 =