Jaroslav Šetek v rozhovoru podrobně o tvorbě Drsného spasitele

první části rozhovoru s Jaroslavem Šetkem, režisérem Drsného spasitele, jsme se dozvěděli především, jak to celé začalo. V druhé se podíváme detailně na to, jak natáčení a výroba takové adaptace probíhá. Jde o rozbor produkční práce, který určitě ocení ti, kteří chtějí mít představu, jak takový film vzniká, protože, jak si asi domyslíte, výroba nadšeneckého filmu se od toho profesionálního nemusí lišit postupy, ale často jen rozpočtem, který má k dispozici, a počtem lidí, kteří se na přípravě podílejí.

Minule jsme nakousli střípky z produkce, takže máme představu, jak probíhala výroba scénáře, nebo jak jste obsadili hlavní roli. Zkusíme tedy zjistit víc o zbytku produkce. Mohl bys mi popsat, jak dlouho trvalo samotné natáčení? Jestli a v jakém množství byly nutné dotáčky?

Natáčelo se celý měsíc v listopadu 2015 a dotáčky pak probíhaly v listopadu 2016. Několik záběrů vzniklo na festivalu Junktown v roce 2017 a několik menších lesních scén se pak dotáčelo u nás za Jihlavou. Točili jsme vždy pouze na podzim, kdy je příroda co nejvíce depresivní a nic moc nám v okolí nekvete. Chtěli jsme, aby celý svět působil charakteristicky „prašivě“, čemuž ještě hodně pomáhá barvení obrazu v postprodukci.

Dotáčky byly nezbytné, protože se spousta scén z časových a finančních důvodů nedala realizovat na podzim. Taky nebyla možnost mít na place všechny herce v jeden den. Takže některé dialogy se točily téměř rok od sebe. Když spolu herci ve scéně komunikují, tak divák ale nic nepozná. Každopádně nebylo zkrátka možné, aby klaplo všem volno v práci na stejný termín, takže bylo potřeba hodně kouzlit.

A pro zajímavost nám popiš, jak probíhal běžný natáčecí den a jestli máš nějakou „vtipnou“ historku z natáčení, určitě jí přihoď 🙂

Ubytovali jsme se ve starých vybydlených kasárnách a žili tam s přestávkami celý měsíc.

Vstávalo se okolo čtvrté, páté hodiny a náš maskér Pavel Jelínek začal připravovat Alešovu masku (pozn. red. Spasitel), což trvalo v průměru kolem 4 hodin, také kvůli dlouhému zasychání latexu v zimě. Když byl Aleš připravený a v kostýmu, začalo se natáčet, někdy kolem desáté hodiny a do čtyř se musely stihnout všechny denní scény. Poté začalo rapidně ubývat světlo a zbytek dne se pak natáčely nočky. Jelikož jsme nenatáčeli chronologicky, měli jsme pro Aleše připravené 3 kostýmy v různých stádiích opotřebení, abychom zachovaly jednoty a aby nám tam ten jeho kabát moc neskákal ze scény do scény stylem „teď je čistý a tady najednou ne“.

V průměru se stihlo třeba 6 scén denně, kolem desáté večer probíhala kontrolní projekce, kde jsme si promítli natočený materiál z celého dne a zjistili, jestli jsme zvládli všechno (Většinou ne).

Vtipných historek je nespočet a vydalo by to na menší knížku. Největším problémem byla práce se zvířaty, jako třeba s Micumou (pozn. red. robokůň hlavního hrdiny). Měli jsme na jeden den naplánováno cca 5 scén s koněm, ale ten si za hodinu řekl, že už ho to nebaví a přestal spolupracovat. Pro nás to znamenalo pouze více práce v postprodukci, protože v jedné scéně jsem musel digitálně hlavu koně dodělávat asi do pěti záběrů, protože v záběru Drsný Spasitel přijel k bráně Dřevěné škvíry na prázdném sudu. Pro všechny, co se chtějí dozvědět o natáčení více, doporučuji naše youtube vlogy. Máme zdokumentováno více jak 7 dní a naleznete zde téměř 20 videí. Z placu i z postprodukce.

Videa můžete vidět zde:

 

Posledně jsi naznačil, že co se týče herců, hodně jste pracovali s fanoušky a dalšími nadšenci. Jak tedy probíhalo obsazování dalších rolí, jak bys popsal práci s komparzem? Jsou ve filmu vůbec další alespoň výraznější vedlejší role, které bylo potřeba obsadit pečlivěji?

Víc než 90 % lidí byli fanoušci a nadšenci ve vlastních kostýmech. Bylo to super, protože my bychom vlastními silami nedali nikdy tolik kostýmů dohromady, a navíc by pak vypadaly všechny podobně. Před samotným natáčením proběhl casting u nás v Jihlavě, kam přijeli lidé z celé republiky, vybrali si kousek scénáře a přednesli ho před kamerou. Zde vzniklo základní obsazení klíčových rolí a zbytek už jsme pak lovili v průběhu preprodukce na základě doporučení a trochu i náhody.

Tou náhodou narážím na takové malé cameo Mikoláše Tučka (pozn. red. herní novinář a moderátor – pořady New Game+, Re-play, Applikace). Zaregistroval naši kampaň na Startovači, napsal na svůj Facebook, že je škoda, že není mezi cenami role ve filmu. Ještě ten den jsem mu napsal, že bych byl moc rád, kdyby se ve filmu objevil, protože je to takový herní hrdina mého mládí, kdy jsem hltal jeho články v časopisu Score.

Oslovil jsem také kamaráda z jihlavského Horáckého divadla, Josefa Kunderu, který patří mezi jednoho z profesionálních herců, kteří se ve filmu objeví.

Hlas vypravěče nám pak namluvil televizní herec Miloslav Mejzlík.

Jsi audiovizuální profesionál, podnikáš v reklamním oboru, předpokládám tedy, že spoustu techniky jste měli, přesto mohl bys rozvést, co jste při natáčení použili a pokud vám to chybělo, jak jste to sháněli?

Techniku jsme sice měli, ale ne přímo pro filmovou produkci. Chtěli jsme rozhodně točit ve 4K, a proto jsme se rozhodli koupit kameru RED One, která pro nás byla v té chvíli cenově dostupná a obrazově byla pořád hodně před vším, než na co jsme do té doby natáčeli. Je to starší kamera, v podstatě první, co RED vytvořila a vážila téměř 16 kg. Náš kameraman Jarda Kottink brečel ještě několik měsíců po natáčení. Nebo spíš jeho záda, protože většina filmu se točila z ramena v téměř dokumentárním stylu.

Natáčeli jsme do RAWu (pozn. red. profesionální videoformát ve vysokém rozlišení), abychom měli v záběru co nejvíce obrazových informací a mohli potom ještě vytáhnout věci ze stínů a srovnat světelnou hladinu tak, jak bylo potřeba. Světelnou techniku, mlhovače a vše ostatní jsme vzali z firmy a naložili až po strop dodávku, co nám půjčil místní soukromý pivovar.

Kameru jsme prodali hned po dotočení posledních scén, ale vše ostatní využíváme dál.

Co se týká zvuku, na place jsme používali dva mikrofony Sennheiser MKH 416 – P48, které jsme také koupili speciálně pro potřeby filmu, jedná se o takový filmový standard. Většina zvuků se na ně pak i přehrávalo v našem nahrávacím studiu přímo na firmě. Hned vedle pak máme takové malé kino, kde si vždycky děláme kontrolní projekce a bavíme se o tom, jak budeme s postprodukcí pokračovat a co je ještě potřeba předělat.

Na filmu, jak se zdá, bude hodně práce s efekty. Přibliž čtenáři, jakou cestu musí urazit záběr, aby vypadal podle tvých představ?

Hned potom, co se záběr natočí do RAWu, je potřeba provést barevné korekce a udělat takzvané color corrections, které nám všechny barvy sladí a vytvoříme tak plynulý přechod mezi scénami. Pak následuje Color Grading, kde vytvoříme požadovanou atmosféru pomocí úpravy barevnosti, světelnosti a dalších prvků, které přiblíží záběr blíže k naší představě. Všechny tyto úkony provádíme v programu Davinci Resolve, který se používá jako barvící standard a umožňuje jak skvělou práci se záběrem, tak i obrovskou škálu výstupních formátů, které můžeme používat.

Pokud se jedná o trikový záběr, přesouvá se záběr do programu Adobe After Effects. V tomto programu se pak efekty vrství na sebe a některé záběry pak obsahují více než 100 různých vrstev, které po compositingu (jejich správné nastavení a umístění) tvoří finální shot. Po vytvoření efektu se záběr znovu vyexportuje a přidává do finálního střihu v Adobe Premiere.

Ve filmu se vyskytují jak neviditelné efekty, tak i další vizuální efekty, které daly více práce, jako třeba sekvence boje s kraboši. Kraboši jsou digitální štíři, kteří byli vymodelování v programu Blender a následně nariggováni (do těla se umístí kosti a klouby, které model ovládají a definují, kde se má ohýbat) a animování v programu Cinema 4D. Následně se vyexportovala krabí sekvence jako PNG obrázky a zakomponovala se do záběru zpět v After Effects. Tohle byla asi největší výzva, protože všechny tyhle věci jsem do téhle chvíle znal pouze teoreticky a neměl jsem žádnou jistotu, že se všechno hladce podaří. Nakonec se ale zadařilo a celá kraboší sekvence opravdu vznikla.

Mezi ty menší efekty pak například patřilo již zmíněné dodělávání koně nebo dodělávání Spasitelova oka, které nemohl mít nasazené v bojových scénách, protože by pak Aleš přišel o prostorové vnímání a usekl někomu hlavu. Je děsivý, když má člověk v ruce desetikilový nůž a neodhaduje vzdálenost. V podstatě to znamená, že máte záběr dlouhý 4 sekundy, což je při 25 snímcích za sekundu 100 obrázků, kde obrázek po obrázku oko nasazujete a posouváte tak, aby všude sedělo přímo v oční jamce. Je to hrozná mravenčí práce. Představte si třeba, že je těch záběrů třeba 70. To už je pro dva lidi záruka skvěle stráveného týdne.

Pokud se chcete podívat, jak taková výroba efektů vypadá, podívejte se na video, kde je celý proces na jedné krátké sekvenci ukázán:

 

Nedávno jste zveřejnili také animované intro. Bude mít animace ve filmu větší roli?

Dříve to záměr nebyl, ale animace se všem moc líbila a pomáhá nám dovysvětlit v ději momenty, co jsme nestihli nebo nebyli schopni natočit. Všechny animované sekvence vznikají prvně na papíře a kreslí je náš střihač Michal Vacek. Následně jsou všechny vrstvy nascanovány a vybarveny v Adobe Photoshop, aby pak vzniklo následné komponování a animování v After Effects.

Nemohli jsme dlouhou dobu vyřešit celek, který by nám ukázal upírský zámek. Zkoušeli jsme vytvářet několik digitálních matte painting záběrů, kdy složíte krajinu z několika fotografií a záběrů, ale nikdy to nevypadalo moc dobře, takže jsme nakonec zámek vytvořili na papíře a sedlo to tam skvěle. V průběhu filmu pak bude několik dalších krátkých animovaných sekvencí.

Jak vzniká animace:

 

Technika, digitální efekty, animace. To zní neuvěřitelně náročně, tudíž draze. Už minule jsi řekl, že vám rozpočet ze Startovače nestačil, sháněli jste tedy další financování, nebo je to hlavně o tom obětovaném času?

Financování nad rámec byla spíš investice času, který jsme tomu věnovali. Jenom natáčecí techniku jsme odkoupili za firemní peníze z jedné pražské firmy, co půjčuje filmovou techniku. Vlastní úspory na film ale nepadly.

Za to hodin, dnů, nebo vlastně měsíců mraky. Celá postprodukce vzniká už téměř dva roky ve čtyřech lidech, kde se pouze dva soustředí na vizuální efekty a triky, takže jde všechno hrozně pomalu, i protože se učíme za pochodu.

Původně nabízelo spoustu lidí pomoc, ale všechno padlo. Další lidi jsme si nemohli dovolit a nemohli jsme po nikom chtít pracovat zadarmo. I tak nám ale obrovský množství lidí pomáhalo na placu a někteří tam s námi trávili i téměř celý měsíc, jenom aby filmu nějakým způsobem pomohli vzniknout a byli jsme schopni projekt vlastními silami dokončit. Za to jim nikdy nedokážu dostatečně poděkovat a doufám, že se stejně jako my těší na výsledek a blížící se premiéru.

Libor Pokorný

I am one with the Force and the Force is with me!

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Solve : *
30 + 9 =