The Batman – Superhrdina zbavený pozlátka

Kouzlo postavy, jakou je Batman, je mimo jiné i v její univerzálnosti. Inteligentní drsňák v kostýmu, který potírá zločin ve zkorumpovaném městě ve světě, jenž se hemží mimozemšťany, démony a superhrdiny, představuje prostředí, kde se může dít prakticky cokoli a není divné, že všechno řeší jeden hrdina. Rámec této premisy zajišťoval docela široké pole zápletek, a díky tomu jsme Batmana viděli na plátně řešit nejen prohnané gangstery, ale také potírat šílené vědce, sektu nindžů či mimozemskou invazi.

Zároveň sám Batman prošel mnohými proměnami; byl detektivem ve stylu Sherlocka Holmese, jenž plně spolupracuje s policií, zachmuřeným psychopatem, vybíjejícím si své dětské trauma mlácením zločinců, případně představoval klasický obraz superhrdiny, který je symbolem naděje a pozitivní změny pro své město. Zatím poslední film se snaží zohlednit všechny tři zmíněné roviny – hledá stopy na místě činu, mlátí padouchy v temných uličkách a hledá cestu k ideálnímu superhrdinství. Snímek v podstatě vyobrazuje hrdinovu cestu od traumatizovaného, do sebe zahleděného mlátiče přes urputného vyšetřovatele až k symbolu naděje, kterým se musí stát pro své město. Zároveň snímek obohacuje paletu batmanovských filmů o další rozměr.

Tím je detektivní thriller, jehož zápletku odstartuje řádění Riddlera. Batman přechází mezi polohami mstitele vyskakujícího ze stínů i vyšetřovatele drsné školy, přičemž obě polohy sedí do ladění filmu. Toto zpracování temného rytíře je totiž neo-noirovou detektivkou, v níž je vyšetřování a psychologická profilace postav důležitější než akční scény a většina schémat současných komiksovek. Více než na hrdinovu bojeschopnost se vyprávění soustředí na jeho analýzy místa činu a hádanky, které mu nechává padouch Riddler. To je osvěžující v rámci dosavadních batmanovských filmů, zároveň tento vzorec sedí do ostatních prvků filmu, které podvracejí spoustu vzorců současného komiksového superhrdinského filmu.

Přitom Batman pracuje i s ostatními aspekty, díky kterým poznáváme příběhy temného rytíře, dělá ale co proto, aby je co nejvíce zbavil pozlátka s nimi spojeným. Především snímek vůbec nepřipomíná superhrdinský blockbuster, a to i díky práci s prostorem. Zatímco současné komiksovky se snaží vyvolat dojem velkého příběhu pomocí širokých záběrů a opulentních celků, takže máme dojem, že jsme jako diváci součástí velkého světa, Batman jde opačným směrem. Odehrává se téměř výhradně v interiérech.

Exteriéry soustředí do těsných uliček a nechává postavy vyplňovat převážnou část záběru, takže vytváří klaustrofobní dojem. Víc než na rychlost akce spoléhá na pomalé tempo vyšetřování a jeho slepé uličky. Nejvíc se to ale týká samotného hrdiny. Batman není ten mistr plížení, který se objevuje a mizí bez povšimnutí ostatních, na dané místo nakráčí hlavním vchodem. Nepoužívá choreograficky efektivní bojovou techniku, jeho technika je syrová a soustředí se na rychlé vyřazení protivníka. Sám Batman není zdaleka vyrovnanou osobností, i v kostýmu působí jako někdo, kdo se před lidmi stydí a necítí se dobře, když jej někdo oslovuje.

Stejně tak sám Bruce Wayne je záměrně co nejméně atraktivní a když zrovna nemlátí lidi v kostýmu nebo neřeší s poručíkem Gordonem Riddlerovy hádanky, většinou jen vypadá smutně, nebo se utápí ve své samotě. Tvůrci se vážně snažili natočit co možná nejšpinavější batmanovské dobrodružství, přitom si ale vedli lépe než tvůrci nedávného Jokera. Vývoj postav totiž pohání dopředu hlavně žánrové vzorce; hledání stop, vyšetřování, sledování, výslech podezřelých a v neposlední řadě i fyzická akce. Batman si počíná spíše jako klasický noirový detektiv, který z nějakého důvodu nosí masku, než jako odosobněný superhrdina. Víc než jako hrdinu komiksovek jej můžeme vnímat jako psychicky narušeného muže, který má víc problémů sám se sebou než s padouchy.

Problém je, že Batman sám o sobě příliš nefunguje jako postava. Mimo řešení hádanek není zase tak schopný detektiv, jako Bruce Wayne nedělá nic moc jiného, než že zadumaně a smutně bloumá po prázdném domě. Mnohem lépe funguje ve scénách, které naplňují žánr kriminálního thrilleru, než v momentech, kdy jej máme vnímat jako postavu. Batman je zkrátka mnohem lepší žánrovka než psychologické drama.