Netflixovská akční pecka Old Guard sleduje partu nesmrtelných žoldáků, pro něž je stále těžší se adaptovat na svět okolo. Asi vás nepřekvapí, že filmů na toto téma vzniklo dost. Pojďme se podívat na ty, které komiksovku nejlépe doplní.
Highlander (1986)
Legendární urban fantasy přináší příběh o populační menšině nesmrtelných, kteří svádějí šermířské souboje o vládu nad světem. Nebo o osvícení. Těžko říct. Kromě působivé choreografie soubojů film vyniká hlavně kreativním střihem; mezi jednotlivými časovými rovinami – hrdinovou dávnou minulostí a současností – přechází pomocí nápaditých prolínaček, nebo zdánlivým pohybem kamery z jednoho prostoru do druhého, přičemž druhý prostor se nachází o pár století dříve. Jednotlivé přecházení mezi časovými liniemi nám hlavního hrdinu, nesmrtelného Connora MacLeoda (Christopher Lambert) představuje ve dvou polohách. Nejdříve jej poznáváme v současnosti jako okoralého drsňáka, který prochází ulicemi současného Los Angeles jako sebevědomá postava z filmu noir, poté jako nezkušeného mladíka, jehož čeká první středověká bitva ve skotských kopcích. A zatímco v současné rovině sledujeme jeho cestu ke znovuobjevení lidského citu a přípravu na konečné střetnutí s nesmrtelným psychopatem Kurganem (výborný Clancy Brown), skrze flashbacky do dávných historických období vidíme, jak se jeho současná podoba utváří skrze různé konflikty a ztráty.
Pozemšťan (The Man from Earth, 2007)
Univerzitní profesor John Oldman (David Lee Smith) po desetileté kariéře odchází. Jeho přátelé a kolegové mu uspořádají večírek na rozloučenou a pochopitelně se to neobejde bez pátrání po příčinách jeho odchodu. John začne se skupinou vzdělanců teoretickou debatu – jak by dnes vypadal člověk, který se narodil před 14 000 lety a nemohl zemřít? Je čím dál více zřejmé, že námět v Johnově případě možná není jen teoretický. Film téměř neopustí obývací pokoj, ale konverzační nářez je přímo strhující. Iracionální myšlenka se střetává s racionálními argumenty, a utváří před divákem konstrukt možností, jak na neměnného jedince působí proměny světa. Zároveň film dokáže vyvolat napětí z pouhého dialogu, způsobů, jakým hrdina překonává argumentační pasti, a odhaluje důsledky střetnutí racionálních a analytických myslí s tezí, nejen představujících výzvu pro racionální myšlení, ale také popírajících ustavená společenská dogmata.
Deadpool (2016)
Rozpustilá komiksovka o nezranitelném anti-hrdinovi přinesla nejen důkaz, že superhrdinský blocbuster snese krev a sprostá slova, ale také způsob kreativního nakládání s nesmrtelným hrdinou. Film využívá Deadpoolovy nesmrtelnosti jako komického prvku, a hrdina se stává prakticky postavou z animovaných grotesek, lamentujícím nad prostřelenými/uťatými údy, uvádějící ostatní postavy do rozpaků nejen pubertálními vtípky, ale pohledem na dorůstající části těla, a postupující nekonečné fyzické utrpení z jinak smrtelných zranění. Zároveň tvůrci přišli na způsob, jak udržet ve filmu napětí, třebaže hlavní postava nemůže zemřít. V prvním filmu určovala napětí záchrana Deadpoolovy přítelkyně, ve druhém jde o zabránění klíčového momentu, jenž v budoucnosti neblaze ovlivní osud lidstva.
Andrew – Člen naší rodiny (Bicentennial Man, 1999)
Nesmrtelnost v tomto filmu nehraje titulní roli, ale funguje jako poslední překážka stavu lidskosti. Sci-fi drama podle Isaaca Asimova je hlavně rozpravou o tom, nakolik je inteligence a vědomí shodné s definicí života a jaká jsou vlastně kritéria určující lidskou bytost. Zároveň ukazuje titulního androida, jak postupně přijímá všechny aspekty života. Po postupném polidšťování a táhlém soudním procesu se mu jej podaří přijmout se vším všudy. Když se po dvou stoletích života, kdy se měnil v lidskou bytost, přestane bránit smrti, je ve stejnou chvíli oficiálně uznán jako lidská bytost.
Smrt jí sluší (Death Becomes Her, 1992)
Zemeckisova brutální společenská satira na posedlost vzhledem a plastickými operacemi od začátku dává možnosti věčného života monstrózní motivy. Meryl Streep a Goldie Hawn sice získají zpět krásu, ta ale končí s prvním zraněním. Ani díra v břiše a zlomený vaz ženy nepřesvědčí o zhoubě elixíru mládí, který požily. Jak děj postupuje a postavy si čím dál více ubližují, stávají se vinou elixíru fyzicky stále odpudivějšími bytostmi.
Fontána (The Fountain, 2006)
Aronofského pokus o filosofické dílo sleduje tři vyprávěcí linie – v 16. století se španělský dobyvatel snaží najít fontánu mládí, v současnosti se vědec snaží vyléčit svou ženu ze zákeřné nemoci a v daleké budoucnosti muž cestující v bublině se stromem hledá ve vesmíru způsob, jak strom zachránit. Všechny tři roviny směřují k nutnosti postav přijmout smrt a neprodlužovat život víc, než je přirozené. Bohužel víc než tuto tezi film nenabídne.
12:01 PM (1990)
Pravá hrůza z věčného života začíná v krátkém filmu, jenž o tři roky předběhl Na hromnice o den více. Hlavní hrdina je uvězněn v časové smyčce, opakující se každou hodinu. Každou hodinu se ocitne uprostřed silnice, dostane hlad a potká stále ty stejné lidi. Stihne si opatřit vědeckou konzultaci, která mu ale potvrdí, že ze smyčky není úniku. A nespasí jej ani smrt. Nešťastný muž je odsouzen k prožívání též hodiny stále znovu. A znovu. A znovu…
