Black Widow – Rodinná zábava není vždycky sranda

Vzhledem k poslednímu vývoji událostí v marvelovském světě se nedá příliš očekávat, že se dočkáme dalšího samostatného dobrodružství Nataši Romanovové alias Black Widow, a to je velká škoda. Nataša je totiž jedna z nejzajímavějších postav celého univerza, a dost možná nejimpozantnější člen samotných Avengers.

Captain America působí jako drsňák, ale koneckonců za svou sílu vděčí superséru. O Tonym Starkovi bychom si měli myslet, že je z celého fikčního světa nejchytřejší, ale když dojde na konfrontace s padouchy, nedostane se nikdy dál než k odstřelení padoucha raketou. Black Widow využívá nejen pracně získaný bojový výcvik, ale i nadprůměrnou inteligenci a manipulativní techniky, díky nimž donutí svého soupeře jednat v její prospěch. Sledovat dobrodružství takové postavy je zpravidla o poznání opojnější, než prosté čekání na fyzickou konfrontaci.

Zároveň vnáší do barevného světa plného dobrodružství výrazně temný prvek, protože kromě okázalých superpadouchů se musela potýkat i se svou násilnou, hnusnou a traumatizující minulostí. Všechny tyto prvky jsou v sólové Black Widow využity, a tak nám film nabízí atraktivně vystavěné vyprávění i konfrontaci s temnou stránkou marvelovského světa.

Film staví prakticky na střetu obou těchto prvků – marvelovské rodinné podívané a temného špionážního dramatu. Snímek volí komické dialogy a situace, jako to dělají v podstatě všechny marvelovské filmy. Jenže hlavní postavy ale nejsou autističtí mimozemšťané ani požitkářský magnát, ale bývalí profesionální vrazi ve službách Ruska, a za každou komickou situací a vtipnou hláškou následuje rychlé vystřízlivění. Film v jedné scéně střídá dramatické i komediální momenty, a třeba že používá typický marvelovský humor, vzápětí nám v tomtéž dialogu vysvětlí, že na nastalé situaci vlastně není nic vtipného. Black Widow tím vytěžuje Natašinu hlavní motivaci, která se s ní táhne od prvních Avengers – snaha vypořádat se s neveselou minulostí a touha po funkční rodině.

Black Widow je částečně rodinné drama, a její hrdinové filmu představují dysfunkční rodinu, která se snaží působit pohodově a zábavně. Na rozdíl od podobně zaměřených Strážců Galaxie se jim jejich dysfunkce ale nedaří přebít humorem a akcí. Jejich problémy jsou silnější. Film odvádí dobrou práci v tom, jak nám připomíná, že jeho postavy nejsou jen postavičky z disneyovek, ale lidé, řešící závažné osobní problémy.

Kromě Natašiny psychologické motivace film značně využívá i příklon ke špionážnímu žánru. Klimax filmu je víc promyšleno hrou s dávkováním informací, než klasickou marvelovskou mlátičkou. Většinu filmu ví divák vše, co ví Nataša a ostatní postavy, při přechodu do klimaktické části se ovšem poměr informací mění. Napětí neplyne z fyzické akce, ale z průběhu promyšleného plánu, který Nataša a spol. uskutečňují. Tato část ukazuje, že síla Black Widow není v úžasných nadlidských schopnostech, ale v taktice a psychologické manipulaci s padouchy. Do té doby rozhádaná rodina přitom funguje jako dokonale sehraný tým špionů (kromě „taťky,“ jenž sám sebe definuje jako vojáka a celou dobu zůstává kouzelně nevědomý), a film tak kromě promyšleného aktu poskytne potřebnou katarzi postavám.