Crying Freeman – Plačící drak 1

Když jsem poprvé viděl název Crying Freeman, představil jsem si Ellise Boyd Reddinga, jak po propuštění z věznice Shawshank dává v obchodě nákupy do balících tašek, není schopen si bez zeptání dojít na záchod a přemýšlí o sebevraždě. Nemohl jsem se mýlit víc. Crying Freeman je kódové označení pro muže, který touží po svobodě. Pro muže, který byl posthypnoticky naprogramován k nedobrovolnému zabíjení a který po každé vraždě prolévá slzy nad osudem své oběti. Pro muže, který chce uniknout svému prokletí…

Crying Freeman je pětidílný grafický román vydaný Nakladatelstvím Crew v letech 2011 až 2013. Za všechny Ality, Bleache, Naruty, Útoky titánů a další můžeme děkovat právě Crying Freemanovi, který nastartoval vydávání dnes stále více a více populárnější mangy u Nakladatelství Crew. Originální komiks původně vycházel v Japonsku v časopise Big Comic Spirits v letech 1986 a ž 1988. Jedná se o společné dílo legendárního scénáristy Kazuo Koike a neméně známého manga kreslíře Rjóči Ikegami. Kromě mangy vyšla také v roce 1988 povedená pětidílná animovaná adaptace. O tragickém filmu z roku 1995 se radši moc rozepisovat nebudu.

Příběh nás zavede do Japonska v osmdesátých letech, kde se snaží odnož čínské mafie, známá pod názvem 108 draků, ovládnout trh s narkotiky. Jako svojí prodlouženou ruku používá organizace nájemného vraha Jó Hinamuru, který je v kriminálním podsvětí znám jako Plačící drak. Jednoho krveprolití se jako svědek zúčastní osamělá malířka Emu Hino, která v Hinamurových očích zahlédne smutek a krásu a bezhlavě se do vraha zamiluje. Jelikož ale nikdo nesmí znát jeho tvář, není jisté jakou budoucnost osud Emě Hino přichystal…

Crying Freeman je klasická gangsterka z osmdesátých let s nádechem červené knihovny. Na své si tedy přijdou milovníci přestřelek, nájemných vražd, akce a napětí a zároveň i ti, co se vyžívají v příbězích o lásce na první pohled mezi nevinnou dívkou a zdánlivě nelítostným a nebezpečným mužem (Ema poprvé spatří Jóa, když jednoho muže střelí do hlavy a mozek se mu rozprskne po trávníku… kdo by se do něj hned nezamiloval). 408 stránkový první díl se kromě současnosti (v tu dobu) přesune na skoro polovinu knihy do minulosti, kde se seznámíme se vznikem Plačícího draka. Kromě flashbacku do minulosti manga nepostrádá ani další klasické atributy příběhů o mafii: vražedné kontrakty, bojový výcvik, pomsta, násilí zbraně, láska a rodina.

Když jsme u toho násilí a lásky, tak obal knihy varuje, že manga je pro čtenáře nad 18 let. Kromě krve je tu také dost sexuálních scén, které mají jednu zajímavou zvláštnost. Všechny choulostivé partie, a myslím tím tam dole, jsou rozčtverečkovány nebo zakryty za použití odlesků a paprsků světla. Což pro někoho může mít nádech tajemna a být více rajcovní, než kdyby vám je vpálili rovnou do obličeje. Určitě je to lepší řešení cenzury, než absence bradavek u žen v anime seriálu Berserk z roku 2016.

Kresba Rjóči Ikegami je nádherná. Kromě občasných nepřehledných tmavých míst a dost často používaného SFX (pomůcky pro dostatečné zdůraznění výrazové složky emocí či určitého zvuku), které působí trochu rušivě a lehce narušuje plynulost četby, holt za neporušení originální kresby se platí, si není na co stěžovat. Propracovaně ztvárněné čínské pagody, ulice, zahrady, panoramata měst a krajin jsou pastvou pro oči. Nezaostává za nimi ani kresba postav. Ikegamiho figuranti jsou ztvárněni velmi realisticky. Žádná postava nemá stejné rysy obličeje. Všechny působí tak živě a odlišně, že paradoxně nejméně zajímavě vypadá hlavní hrdina. Což je přiznáno i v komiksu, kdy mají na policejní stanici problém dát dohromady jeho popis, protože se nemohou chytit u jeho krásného obličeje žádné výrazné charakteristiky. I dynamika postav je povedená. Je zachycena několika způsoby. Od letmo naznačeného pohybu končetin díky vystínování pohybu vzduchu, až po vytvoření motoriky činnosti mnohonásobným zobrazením postavy v jednom obrázku.

Největší průser je vazba knihy. Když mi manga přišla poštou, hned po rozbalení a otevření na první stránce, se napůl odlepil hřbet knihy a vypadlo pár listů. Po opatrném dočtení, kdy úhel mezi stránkami byl maximálně 90 stupňů, aby se další stránky už neodlepili, se vazba knihy utrhla úplně a vypadlo dalších pár listů. Stránky nejsou číslované, takže chvíli trvalo, než jsem se orientoval, kam je mám zpět přiložit. Podle diskusí byl problém s vazbou už při prvním vydání. Jelikož se ale jedná o dotisk, nakladatelství po osmi letech tento problém bohužel nevyřešilo. A ač se mi komiks líbil, tohle mi radost z něj dost zkazilo.

Crying Freeman – Plačící drak je povedená manga. Je to srozumitelný temný příběh z mafiánského prostředí kombinovaný se všemi klasickými postupy gangsterského žánru, u kterého můžete vypnout mozek a nechat se unášet akční jízdou. Nudit se nebudete. Akce střídá napětí, vraždy a zabíjení, sex a taky se trochu vzděláte (kdo z vás ví, co znamená slovo mafia). Manga je to velice čtivá s dynamickou kresbou. Budete se těšit na další díly, které jsou díky Nakladatelství Crew už všechny vydané. Bohužel anotace druhého dílu, která se vyskytuje na konci mangy, nám celkem dost vyzrazuje, co se bude dál v příběhu odehrávat. Jestli tedy zůstal první díl na konci otevřený, tento krátký popisek nás připraví o veškeré napětí spojené s nejbližší budoucností a osudy hlavních protagonistů. A to je celkem škoda. Anotaci rozhodně nečtěte.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.

• Vydavatelství: Crew
• Počet stránek: 408
• Vazba: brožovaná
• Rozměry: 130×182 mm
• Jazyk: český
• Překlad: Ľudovít Plata
• Rok vydání: 2011, dotisk 2019