Batman: Můj temný princ

Batman, Joker, Catwoman a Harley Quinn se sejdou v komiksu, který dostal na starost talentovaný tvůrce, a rozehrají vcelku komorní, přesto třeskutou partii o život jedné malé holčičky, a tak trochu o drahý náhrdelník.

Můj temný princ je prvním výkopem nové speciální řady, ve které DC svěřuje své ikony výhradně do rukou tvůrců a nakladatelů, kteří nepochází z USA. Prvním šťastlivcem, na kterého v rámci této série „dísíčko“ ukázalo, se stal Enrico Marini. Ten se postaral jak o scénář, tak i kresbu a rozhodně nezklamal. Zvláště vodovkový styl dodal vizuálnímu uchopení slušný šmrnc, který některým dílům nynější digitální éry schází. Je vidět, že tohle je Mariniho silná disciplína.

Jen pro úplnost svůj rukopis italsko-švýcarský autor a kreslíř piloval třeba na komiksech Gipsy, které u nás také vycházely. I když bez většího úspěchu.

Marini sám také tvořil scénář a u něj si na rozdíl od kresby nemyslím, že došlo k úplnému vytěžení nabízeného potenciálu. Co lze hlasitě ocenit, je svým způsobem v určitých momentech jistá nekomiksovost. Příběh totiž nabízí podtóny napínavého thrilleru, čímž opláštěnkovaná akční rubanice získává na zajímavosti.

Bruce Wayne v ní čelí obvinění, že si udělal nemanželskou dceru, čehož se rozhodne Joker využít ve svůj prospěch. Děvče unese a použije jako páku, aby získal drahý náhrdelník za 50 miliónů dolarů, který chce dát Harley jako dárek k narozeninám. A potenciální Batmanově dceři jde v klaunově náručí o život. A Catwoman by chtěla krásný šperk pro sebe.

Tím vzniká zajímavé drama, které ale v mých očích sráží především banální rozuzlení, které nebudu prozrazovat na rozdíl od toho, že jsem takový závěr čekal už od půlky příběhu. A zároveň se přes zajímavou premisu příběh nakonec posouvá velice přímočaře. Batman se totiž vrhá do řešení po hlavě a ve velice temné náladě, a to znamená především pěsti. Osobní linka tak nakonec přeci jen ustoupí tomu, že netopýří muž má koho mlátit. Což není vyloženě špatně a čtení vlastně příjemně utíká, ale na začátku člověk získává dojem, že získá hlubší zážitek.

Po chvíli jsem ale došel ke smíření s nastalou situací, vyrovnal se s ní a komiks si vcelku užil, protože má pořád hodně co nabídnout a vše servíruje v tempu, které nemůže začít nudit. Joker má třeba prostor být tím maniakálním gangsterem, kterému nedělá problém zbavovat se i lidí, co mu pomohli. A to mu sluší. Harley Quinn se vyžívá ve své dětinské vrtkavosti, která posouvá zápletku a Catwoman je tím správným nevypočitatelným prvkem, který stále sleduje především vlastní agendu. Jinými slovy práce s postavami se vcelku vydařila, i když jde naproti čtenářským očekáváním.

A to jsem ještě nenapsal o Archiem, o depresivním klaunovi se sebevražednými sklony, který nestojí Jokerovi ani za to, aby ho zabil. Jeho pesimistický cynismus zvládne učarovat i těm nejzarytějším optimistům.

I tak ale tahle variace na pohádky (v originále The Dark Prince Charming) podle mě jen lehce překračuje nadprůměrnost, a to především díky kresbě. Ta je skutečně takříkajíc jinde. Příběhově jde ale v mých očích o standard, který staví na osvědčených archetypech z Batmanovského univerza. A ani „fairy tale feeling“, kdy je Batman v roli zachránce, který zachraňuje princeznu z „dračí sluje“, nepomáhá vytvořit dojem větší výjimečnosti.

Kdyby aspoň již zmíněná zápletka nedopadla tak předvídatelně, možná by se do mě Můj temný princ zakousl mnohem víc. Takhle ale ve mně zůstává překvapení, že všude jinde získává tenhle komiks mnohem větší hodnocení, než se chystám udělit. Přesto musím ocenit DC za to, že vystoupilo z komfortní zóny a zkouší trochu experimentovat.

Za recenzní výtisk děkujeme Vydavatelství Crew.

Podrobné informace o komiksu:

• Vydavatelství: Crew
• Počet stránek: 136
• Vazba: vázaná
• Rozměr: 276 x 179 mm
• Jazyk: český
• Překlad: Petr Zenkl
• Rok vydání: 2018

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.