Jean-Jacques Sempé – Raoul Taburin

Legendární kreslíř a karikaturista, žoviálně znám především svým příjmením Sempé, se do srdcí mnohých zapsal zejména svou ilustrací Gosciniho děl z cyklu Malý Mikuláš. Málokdo o něm ví, že má na svém kontě i několik vlastních autorských kousků. Raoul Taburin byl prvním z nich.

V tomto skromném příběhu se Sempé vypsal především ze své lásky k cyklistice. Skrze příběh o opraváři kol Raoulu Taburinovi se kromě jízdních kol a jejich úžasnosti na mnoho způsobů dozvíme také něco o mužské ješitnosti, o přátelství a důvěře a o tom, jaké to je mít malé tajemství.

Ve městě Saint-Céron, kde se Raoul narodil, existuje spousta mužů, kteří ve svých oborech dosáhli takového věhlasu, že se jejich jména stala synonymem pro věci, jimž se věnují. A tak se třeba brýlím díky optiku Bifaillovi říká „bifajky“, nebo šunce díky řezníku Frognardovi „froňák“. Raoul Taburin rozumí kolům a jejich neduhům jak nikdo jiný, a proto se v tomtéž městečku bicyklům říká prostě „taburin“.

Takže otázka „kde jsem nechal brýle, pojedu na kole pro šunku“ v Saint-Céronu zní: „Kde jsem nechal bifajky, vezmu taburin a pojedu pro froňák.“

Když někdo dosáhne takové slávy a úcty, tak mu to samozřejmě zvedne sebevědomí a hezky si to pohraje s jeho ješitností. Ale co když se shůry nadaný prodavač a opravář kol a pověstný vtipálek sám nikdy nenaučil na kole jezdit a toto tajemství si až úzkostlivě střeží? A co když v tom není sám a tento veškerý věhlas není nic jiného než mlha, kterou může snadno rozfoukat vítr?

Lehké vyprávění je spíše ilustrovaným příběhem než grafickým románem. Krátké sekvence nám odhalují stránku za stránkou, jak se Raoul zamiloval do kol, jaký je jako člověk a jak se snaží vypořádávat s tím, že na kole není schopen vlastně ujet ani metr. Nejde o nijak vrstevnatou záležitost a příběh se ukrývá v pár obrázcích a hrstce vět. Vyprávění ale přesto vytváří komplexní celek. Takový, který má svůj začátek a konec i přirozený vývoj, jenž k závěru vede. Navíc lze srdečnost, kterou Sempé příběhu věnoval, takřka cítit. I v těch maličkostech se zrcadlí lidská povaha, zvláště ta mužská. A zrcadlí se takovým způsobem, že je tak snadné nechat se chytit a vtáhnout do té malé, a přesto nějakým způsobem úchvatné vyprávěnky.

Osobitost, která podtrhuje malebný dojem z Raoula Taburina, se nachází také v jedinečné Sempého ilustraci. Obrázky jsou tvořeny jednoduchou linkou, kresleny zjednodušeným, skoro až dětským způsobem, kdy pár čar vytvoří postavu, věci, či celé scény. Vodovka sem tam podtrhne něco málo barvou, někde probarví něčí obličej, nebo sem tam něco vytáhne z pozadí. A v tomto případě snad víc než kdy jindy platí, že méně je někdy více. Takže, i když by se mohlo z výše napsaného zdát, že Sempého kresba vlastně nevyniká, opak je pravdou. Jde v podstatě o dotažený autorský styl, kdy se vědomě pracuje s přiznanou infantilitou kreseb.

K plnému počtu a takřka extatickému nadšení mi snad schází jediné – stejně velká vášeň pro cyklistiku, jakou cítí Sempé. Rád si vychutnám peloton prodírající se Alpami během Tour de France, leč na kole sám skoro nejezdím. Přesto lze v této souvislosti ocenit ještě jednu věc, a to je překlad Terezy Horváthové, která si s ním vyhrála. Což lze poznat právě na tom, jak pracuje s jazykem kolem cyklo hantýrky.

Každopádně tenhle kousek z pera francouzské legendy potěší každého, kdo se chce nechat pobavit laskavým humorem. A závěrem dodám, že koho tenhle milý příběh zaujal, neměl by váhat. Doneslo se mi totiž, že z nákladu Raoula Taburina už moc nezbývá. Tak šlápněte do pedálu a upalujte pro něj.

Děkujeme nakladatelství Baobab za recenzní výtisk.

• Nakladatelství: Baobab
• Počet stránek: 96
• Vazba: brožovaná
• Rozměr: 300 x 220 mm
• Jazyk: český
• Překlad: Tereza Horváthová
• Rok vydání: 2016