TOP 6 alternativ k filmu Neviditelný

Takové postavy ve filmu moc často nevidíte. Doslova. Neviditelný nestihl pořádně vymést kina, ale je dostupný online. Jestli vás zaujal a máte hlad na další podobné filmy, tady jsou.

 

Neviditelný muž (The Invisible Man, 1933)

Adaptace románu H. G. Wellse je dodnes citovanou klasikou, výraznou nejen po skvělé trikové stránce, ale také pro výborně napsanou ústřední postavu. Jack Griffin, jenž se částečně záměrně, částečně vinou nehody stane neviditelným, je na jednu stranu vypočítavým padouchem, na druhou obětí vlastního výzkumu. Film přivedl myšlenku, že neviditelný muž nemá odpovědnost, protože ho nikdo s ničím nespojí, a může prakticky vše. Přitom se vzdálí od společnosti a od všeho, co člověk potřebuje. Zároveň přináší perfektní hru s prostorem, kdy hrůzu nevzbuzuje pocit blížícího se nebezpečí jako v Draculovi, ani pocit ohrožení ohyzdným monstrem, jako Boris Karloff ve Frankensteinovi.

Neviditelný muž zosobňuje dva zcela nové typy děsu. Jeden plyne ze scén, kdy Griffin útočí kompletně neviditelný a vzbuzuje hrůzu z nebezpečí, před kterým vás nemůže nic varovat. Druhý vyplývá ze scén, kdy se Griffin odmaskovává, nebo se objevuje jen částečně oblečený – ostatní postavy i diváci jsou zděšeni prázdným prostorem tam, kde by měly být části lidského těla. Základy body horroru jako vyšité.

Bytost (The Entity, 1982)

Carla, matka dvou dětí, je pravidelně znásilňována. Neví ale kým, protože útočník je neviditelný. Nikdy se přitom nedozvíme, co je tajemný padouch zač, jak doopravdy vypadá nebo proč si vybral zrovna Carlu. Film by klidně mohl fungovat jako epizoda Akt X. Tematizuje strach z neznámého a neuchopitelného a dlouho balancuje na myšlence, zda je neviditelný útočník vůbec skutečný. Zároveň nechává padoucha mimo dosah diváka i postav, takže kromě strachu z útoku odkudkoli vyděsí diváka existencí něčeho, co je mimo jakékoli poznání.

Predátor (Predator, 1987)

Co zpočátku vypadalo jako typická arnoldovka ve stylu Komanda, se záhy změnilo v dusný paranoidní horor. Kultovní film o střetu elitního vojenského týmu s mimozemským svátečním lovcem využívá prvek neviditelnosti pro zobrazení neuchopitelného zla. Predátor není neviditelný v typickém slova smyslu, vystupuje jako přízračná průhledná postava splývající s okolní džunglí. Přízrak, který nevidíte, se nedá pochopit, natož porazit. Díky vzhledu průhledné siluety to při každém jeho pohybu vypadá, že se okolní džungle za ním vlní. To vytváří iluzi, že proti vojákům možná stojí samotná džungle. Už tak nepříznivé tropické podmínky jen doplňují depresivní atmosféru filmu, kde důležitou roli hraje nepřátelské prostředí, terén, ve kterém vojáci nejsou doma. Tropům uvyklý mimozemšťan jej umí využít ve svůj prospěch. Koneckonců, Arnold začne nad monstrem vyhrávat až ve chvílích, kdy výhody džungle pochopí a využije.

Duch (Ghost, 1990) 

Pro zamilovaný pár můžou být horší věci než úplná ztráta. Sam (Patrick Swayze) se přesvědčí, že pokud vás nikdo nevidí, neslyší, a navíc jste nehmotní, pocit bezmoci pak jasně vede. Poté, co byl zavražděn, se rozhodne svou přítelkyni chránit zpovzdálí. Nakonec, vrah je blíž, než by si kdo myslel. Než se Sam naučí interagovat s okolím aspoň na nějaké úrovni, je odsouzen do stavu bezmocného pozorovatele. Jakmile získá možnost interakce s okolím, je veškerá jeho aktivita vynaložena na komunikaci s postavami a vůli přimět je, aby se zachovaly podle jeho potřeb.

Neviditelný na útěku (Memoirs of an Invisible Man, 1992)

John Carpenter netočil jen horory a akční béčka. Jeho filmografie čítá také komedii s Chevy Chasem, která znovu pojímá námět Wellsova Neviditelného muže. Podobně jako klasický snímek, i Carpenterova verze spoléhá na vznášející se oblečení a aktivní prázdný prostor. Zároveň zachovává témata původního filmu – neviditelnost je zpočátku nazírána jako možnost dělat cokoli, ale mnohem více přináší sociální odtrženost a spíše ztížené podmínky k přežití než pohodlný život. Filmu se tak daří odkazovat na universalovskou klasiku jak formálně, tak po tematické stránce.

Muž bez stínu (Hollow Man, 2000)

Poctu prvnímu filmu vystřihl také Paul Verhoeven. Ústřední postavou je vědec Sebastian (Kevin Bacon) pracující na séru neviditelnosti. Experiment se podaří, ale důsledky jsou i tak katastrofické. Sebastian je totiž už před proměnou tak trochu narcistní psychopat, jehož temnější impulzy spoutávala viditelnost. Jakmile sérum zabere, Sebastian se začíná chovat dost nevybíravě. Jeho akce jsou s každou menší viditelností agresivnější. Dokud má normální formu, chová se jako usměvavý, byť povýšený playboy. Když zprůhlední a pohybuje se po laboratoři v latexové masce, mluví ke kolegům otevřeně a dost nevybíravě a porušuje menší pravidla. Například utíká z laboratoře, protože být viděn znamená být spoutaný. Jakmile je neviditelný úplně, neštítí se ani vražd.

 

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.