John Wick 3: Radost z čisté akce

John Wick je jednou z mála sérií, která má vzestupnou tendenci, a to nejen díky zvyšujícímu se množství přestřelek, ale také zásluhou propracovanosti akčních scén, práce s mimozáběrovým prostorem a různými plány záběrů, a v neposlední řadě i díky postupnému odhalování Wickova bizarního fikčního světa.

Titulního antihrdinu potkáváme ve chvíli, kdy má jen pár minut do konce hodinového náskoku. Pak vejde v platnost pohádková odměna na jeho hlavu a zavřou se mu dveře do všech míst určených k pomoci nájemným vrahům. Úkol zní jasně – dostat se k hlavě všemocné Nejvyšší rady a nějak pro sebe vyjednat milost. A během toho musí umřít sakra hodně lidí. Druhý díl Johna Wicka měl oproti jedničce tu výhodu, že trochu potlačil vyprávění příběhu na úkor akce. Protože přiznejme si, vyprávění příběhu nebylo zrovna silnou stránkou jedničky. Třetí díl vypráví naprosto minimálně. V podstatě využívá motiv cesty z A do B jako osnovu, kde jednotlivé body představují epické akční scény a ukázky členitosti Wickova světa.

Zápletka jako taková je dost jednoduchá a všechny dějové zvraty, které film nabídne, slouží jen a pouze jako záminka k další akci. Stejně tak postupné odhalování Wickova fikčního světa je v podstatě jakousi mapou určující místa, kde se mohou vyrojit nepřátelé a kde může John zabít spoustu lidí. Akce jako taková už není podřízena pouze samotným přestřelkám, mnohem více prostoru dostanou fyzické souboje. S těmi si tvůrci o poznání více vyhráli. V předchozích dvou filmech byly akční scény inscenovány vždy tak, aby Wick byl jejich hlavní dominantou a jejich výjimečnost spočívala také v tom, že se odehrávaly v jednom záběru s minimem střihu. To se zachovalo, navíc přibyl nový prvek, a sice práce s více plány záběrů najednou. Přestřelky v předchozích dvou filmech vypadaly většinou tak, že padouši se k Wickovi museli přiblížit, aby mohli zemřít ve stejném záběru a všichni zúčastnění zůstali ve stejné rovině záběru. Ve třetím filmu jsou padouši během soubojů chvíli v předním, chvíli v zadním plánu, kde si vyměňují místa s Wickem. Svištící kulky, případně letící nože či sekery, si pak nacházejí cestu z jednoho plánu do druhého.

Kromě toho, že wickovské přestřelky vypadají víc plasticky, tenhle pro sérii nový prvek umožňuje sledovat dva protagonisty bojovat proti přesile v otevřeném prostoru a zasahovat do více míst bojiště. Tento způsob snímání je dost imerzivní a umožňuje vnímat přestřelku v celé její dynamice, stejně tak je divák blíž filmovým hrdinům. Zatímco během Wickových přestřelek film diváka přesycuje informacemi o daném prostoru, umí v jiném případě pracovat i s jejich omezením.

Johnův protipól, zabiják Zero (Mark Dacascos), je vůdcem skupiny nindžů a ti jako takoví splývají s mizanscénou. Film je do poslední chvíle umí skrýt ve tmavých koutech špatně osvětlené místnosti nebo v davu, a tak zatímco akce prováděné Johnem dají divákovi přesnou představu o tom, co se děje v každém koutě bojiště, scény Zerova řádění řeknou, jak málo okolní prostor vnímáme. Oba přístupy pak kulminují v závěrečném střetu obou postav, který se odehrává v prosklené místnosti se střídavě zhasínajícím a rozsvěcujícím se světlem. V obou případech je inscenování akce podřízené co nejvíc tomu, aby se zdůraznila její atraktivita.

John Wick 3 je podobně esenciální akční film, jako první Zátah nebo Šílený Max: Zběsilá cesta. Celé vyprávění je podřízeno řízné akci a je-li v něm nějaký zásadní dějový zvrat, tak jen proto, aby tam té akce mohlo být ještě víc. A je opravdu divácká slast ty detailně propracované scény sledovat.

Zaujal ťa tento článok? Staň sa fanúšikom našej facebookovej stránky a buď pravidelne informovaný o všetkých novinkách! A ak chceš nahliadnuť do zákulisia, sleduj nás na Instagrame.