Soudce Dredd : Sebrané soudní spisy 3

Soudce Dredd, asi nejznámější britská komiksová postava, se k nám vrací. Jak je jeho zvykem, nic není důležitější než zákon a blaho Mega-city One. To je jediné, na čem záleží.

Po duchovním otci Patu Millsovi si Dredda vzal do parády Alan Grant a v roce 1981 dal do kupy tolik příběhů, že na poměry komiksu tvoří dohromady setsakramentsky tlustý špalek, který vám přichystá dokonce několik hodin čtení. Což, jak všichni asi víme, není na poměry komiksů úplně standardní. Sebrané soudní spisy 3 tedy potěší ty, které trápí, že přečtení některých komiksů vyplní tak pauzu na oběd, maximálně jedno kratší odpoledne. Otázkou ale je, jestli není v tomhle případě méně více?

Protože jak mě bavily první dva díly, tentokrát se dostavilo jisté vyčerpání, kdy jsem si nejednou zívnul. Přitom Grant se snaží pokračovat v poměrně bizarní, násilné krasojízdě, jakou započal Mills, ale v těchto spisech se mi zdá, že studnice toho lepšího se vyčerpala a nápady se začínají recyklovat. Stejně tak většina toho končí stejnou pointou. Dredd zas a znovu vše vyřešil tak, jak zákon káže. Takový on je. Jenomže když se jedno a to samé opakuje co deset stránek a celek čtete v zátahu, banalita této myšlenky vás začne unavovat. Na vrub to jde asi i malému zestárnutí materiálu. Přeci jen v roce 1981 byli asi čtenáři více rozjaření z Dreddových neobvyklých příběhů, v dnešním kulturním kontextu a kvantu různých titulů lze asi člověka zaujmout hůř.

Navíc spisy podle mě nešťastně zabírá především příběh na pokračování Soudce dítě, kdy Dredd hledá napříč vesmírem jasnovidné děcko, které bylo uneseno, a jemuž bylo předpovězeno, že bude vládnout Mega-city One. Koncept tohoto vyprávění je totiž monotónní. Dredd někam přilétne, shání se po klukovi, ten tam není, do cesty se jemu a jeho parťákům postaví něco jiného, Dredd to po svém vyřeší a letí se dál. Aspoň dvacetkrát se opakuje ten samý vzorec, navíc devatenáctkrát z toho v podstatě s tím, že příběh se nijak neposunul. Navíc jsem si uvědomil, jak velké kouzlo má vyprávění na Zemi. Protože představovat si všechno to šílenství na vlastní planetě mi přišlo takové bližší. Dalo se s tím (trochu v nadsázce) ztotožnit, přesun do vesmíru jako by tuhle styčnou plochu ubral a udělal z tohoto dobrodružství přímočařejší sci-fi blbinu.

Přesto i tenhle příběh měl svá světlá místa a zajímavé nápady. Zvláště v momentech, kdy docházelo již ke střetům s Andělským gangem, který věštce unesl, jsem se bavil dobře. Navíc po jeho skončení se dočkáme již krátkých epizod, které prostě nekompromisnímu strážci zákona sedí víc. Dlouhé příběhy vzhledem k jisté plochosti našeho soudce prostě člověka trochu umoří.

Jinak se ale můžete těšit v bleděmodrém na to samé, s čím jste se již setkali v předchozích dílech. Násilí, bizarnosti a další ujetosti, které nelichotivá budoucnost nabízí, se dočkáte v hojném množství. Některé kraťasy rozvíjejí i motivy z předchozího dílu, což potěší, ale zároveň dá vzpomenout na to, že jsem se minule bavil víc.

Vzato kolem a kolem Dredd potřetí nijak zvlášť nepřekvapil. Ani pozitivně, ani negativně. Naservíroval nám zákon a pořádek v podstatě ve stejném balení jako dříve, včetně typické jednoduché černobílé kresby, akorát dříve zajímavá naivita komiksu starého skoro 30 let vyprchala a ústřední příběh na pokračování trochu víc nudí. Takže ve srovnání s předchozími a jako celek působí průměrněji.

Za recenzní výtisk děkujeme Vydavatelství Crew.

Podrobné informace o komiksu:

  • Vydavatelství: Crew
  • Počet stránek: 384
  • Vazba: brožovaná
  • Rozměr: 190 x 260 mm
  • Jazyk: český
  • Překlad: Ľudovít Plata
  • Rok vydání: 2019

Liborius

I am one with the Force and the Force is with me!

    Pridaj komentár

    Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

    Solve : *
    18 ⁄ 9 =