Královská hra 1

Japonsko. Země vycházejícího slunce, kvetoucí sakury, elegance, čistoty a pokroku. Ale také země plná roztodivných úchylností, zvráceností a podivných televizních soutěží a her. K nejzábavnějším televizním hrám patří bezesporu Tichá knihovna. Parta lidí se sejde u stolu v knihovně, vylosuje se nešťastník a úkol, a tichá zábava začíná. Další skvělá hra je ta, kdy hráč musí říct v časovém termínu správně jazykolam nebo mu důmyslný mechanismus dá pecku do koulí. Dokonalost… Ale co když ztráta vaší důstojnosti nebo vašeho rozkroku nebude to nejhorší, co se může přihodit. Co když se dostanete do hry, kde půjde o váš život? Nebo o život vašich kamarádů? Nebo o vaší duši? Jste připraveni jít přes mrtvoly a hrát jí až do konce? Nebo na hru nepřistoupíte a s čistým štítem a svědomím dožijete těch pár hodin, co vám ještě zbývá?

O jedné takové zvláštní hře je manga Královská hra, kterou adaptoval Hito Renda podle cell phone novely (románu, který je původně napsán na mobilním telefonu prostřednictvím textových zpráv) Nobuaki Kanazawi. Tajemná postava Krále posílá každý den přes SMS studentům jedné třídy úkoly, které musí do půlnoci splnit. Kdo úkol nesplní, toho čeká trest. Počáteční úkoly jsou neškodné, takže je třída plní a nikdo nebere hru vážně. Až s příchodem prvního trestu za nesplnění jednoho úkolu, si žáci uvědomí, že hra je skutečná. Každý další úkol je horší a horší a je na hlavní postavě Noboakim a ostatních studentech, zda se v nich probudí to nejlepší nebo se na povrch dostane jejich temná stránka, a zda přijdou na tajemství hry dřív, než bude pozdě.

Autoři na to jdou hnedle z ostra. První úkol se ke studentům dostane už po pár stránkách a celý první díl si udržuje tempo, které na chvíli nezvolní. Není zatím jasné, jak se třída ke hře dostala. Zda všichni se hrou souhlasili, nebo do ní byli, ať dobrovolně či nedobrovolně, zataženi hned prvním úkolem. Hra je povinná a není z ní úniku. Po čtvrtině děje je jasné, že se bude umírat. A jelikož je ve třídě žáků 32, bude se umírat hodně. Teď jen zaleží jak často a jak vynalézavý je Kanazawi ohledně úkolů a trestů za nesplnění. Prvním dílem nastavil laťku celkem vysoko, takže jsem opravdu zvědavý, co v dalších dílech vymyslí za zvrhlosti, aby první díl překonal a čtenáře nenudil.

Hrdina celého příběhu se jmenuje stejně jako autor scénáře Noboaki Kanazawa. K němu do trojlístku hlavních postav patří Noboakiho slečna Čiemi Honda a jeho nejlepší přítel Naoja Hašimoto. Zbytek třídy jsou takové epizodní postavy, podle toho, zda jsou součástí úkolu nebo ne. Dost se mi pletli jejich jména, přece jen 32 japonský křestních jmen a příjmení je celkem dost. Naštěstí je na začátku mangy jmenný seznam s fotkami a ve zprávách od Krále je vždy uvedena i číslice z tohoto listu studentů. Líbilo se mi, že se studenti chovají na svůj věk. Jsou uvěřitelní. Předpokládám, že Kanawaze vycházel ze svých zkušeností na vyšší střední škole. Jsou zoufalí, mají strach, nevíme, co můžeme od postav čekat. Tváří v tvář smrti jsou nepředvídatelní a chovají se dost často nerozumně. To, co například předvedla Kana, bylo dost za hranou uvěřitelnosti.

Když jsem poprvé viděl obálku Královské hry neznaje o co se jedná lekl jsem se, co nám Crew nadělilo za young adult překvápko. Trochu to vypadalo jako manga verze Stmívání s upírem Edwardem. To se nakonec nepotvrdilo, a ač je obálka opravdu otřesná, o zbytku mangy se to říct nedá. Kresba je skvělá. Přes množství postav se není problém orientovat, kdo je kdo (nikdo nemá stejný účes). Smutek, strach, zoufalství a další emoce jsou vyobrazeny opravdu dokonale. Občas jsou ale emoční výrazy vyhroceny až k prasknutí. Tu pomyslnou hranici, kdy by to už začalo působit směšně, to párkrát překročí. Smrti postav vypadají velice realisticky. Jsou zobrazeny i takové detaily, co smrt často doprovází, že to působí opravdu věrohodně. Na co jsem si ale musel zvyknout, tak na citoslovce, zvuky a výrazy typu hahaha, bum, řach, chňap a třes, které jsou zobrazeny dost často tak velkými písmeny přes půl panelu, že to působí až nepatřičně. TUÍ-UÍ-UÍ!

Manga ve mně vyvolala spoustu otázek, jak bych se v jejich situaci zachoval já. Dá se vůbec odhadnout, co by člověk v dané situaci ve stresu ze smrti udělal? Jak moc by se nám převrátily životní hodnoty, jen abychom zachránili náš život?

Crew mi Královskou hrou udělalo velkou radost. Téma rozvratu třídy studentů a nedobrovolné zatažení do hry o život mám rád už od filmu Battle Royal, takže jsem se při čtení hodně bavil a knihu do poslední stránky neodložil. Konec navíc přinesl takový obrat, že čekání, jak to hlavní trojlístek vyřeší, bude do dalšího dílu nekonečný. Pár možností mě napadlo, tak jsem zvědav, jestli jsem se trefil. Kdo sleduje seriál Black Mirror, určitě se mu při čtění mangy vybaví díl Shut up and dance, který funguje na podobném principu zasíláním zpráv a tancováním, jak osoba na druhé straně telefonu píská.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Crew.

• Vydavatelství: Crew
• Scenár: Nobuaki Kanazawa
• Kresba: Hitori Renda
• Překlad: Tomáš Jurkovič
• Počet stránek: 180
• Vazba: brožovaná
• Rozměr: 182×112 mm
• Jazyk: český
• Rok vydání: 2019

Zaujal tě tenhle článek? Staň se fanouškem naší facebookové stránky a buď pravidelně informovaný o všech novinkách. Pokud chceš nahlédnout do zákulisí, sleduj nás na Instagramu.