Thor : Láska jako hrom a vtip jako hlavní složka

Podobně jako u Doctora Strange, i Thor: Láska jako hrom dokazuje, že marvelovské postavy se v zásadě nemohou vyvinout. Nová marvelovská fáze se více než na komplexní růst svého světa i svých hrdinů soustředí na filmovou formu a styl a jejich žánrovou různorodost. Ta vede k tomu, že každý film začíná vypadat jako z trochu jiného filmového světa. Ve čtvrté fázi jsme v kinech viděli bondovku (Black Widow), kung-fu/wuxia film (Shang-Chi a Legenda o deseti prstenech) a horor (Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství). To se týká i čtvrtého dílu Thora, jenž se stal pro změnu bláznivou romantickou komedií, která je víc řetězcem různých vtipných scének, než koherentně vyprávěným dílem.

Když Thora poznáváme, je opět ve formě a připraven plnohodnotně rubat protivníky. Bohužel je zároveň stejně nabubřelý, nedospělý a egoistický jako v předchozích filmech, přestože se v každém z nich naučil takovým nebýt. Thor je ale podobně jako Doctor Strange nebo Spider-Man a základních charakterových vad se nikdy nezbaví, respektive je bude stále znovu a znovu překonávat. Jeho učební křivkou je tentokrát souboj s Gorrem (Christian Bale), jenž má celkem pochopitelnou pifku na všechny bohy a nástroj, kterým je může zabíjet. Gorr – a způsob, jakým jej Bale hraje – je jedna ze dvou jediných aspektů, jež filmu dávají momenty vážnosti. Film sestává z navazujících epizod, kterými se Thor a jeho společníci posouvají k cíli.

Každá epizoda slouží filmu k dosažení jistého bodu obratu a posune děj k další epizodě. To ale až ve chvíli, kdy se epizoda chýlí ke konci. Zbytek dané epizody, pokud to není vyloženě akční scéna nebo scéna, kde vystupuje Gorr – a těch není zase tolik – je podřízen komediálním momentům. Každá z epizod je víceméně komediální skeč, moment, kdy se Russell Crowe pitvoří, Thorovi odletí šaty, někdo šimrá Thora pod nosem nebo mluví Korg, který už třetí film není vtipný. Vzhledem k tomu, jak moc snaha o humor dominuje snahám vyprávět, záleží na smyslu pro humor, jak moc bude Thor: Láska jako hrom pro diváka zábavný. Protože marvelovský humor je zpravidla lepší doplněk svých filmů než jejich dominanta, nedělá tento přístup filmu dobrou službu.

Díky tomu, že je vše podřízeno vtipu, nepůsobí vyprávění dost koherentně, spíše jako sled vtipných scének, na jejichž konci se hrdinům podaří padoucha dopadnout. Je otázkou, nakolik je cestou divákům superhrdinských filmů představit film na hranici parodie. Ještě větší otázkou je, jaké hledá Marvel cílové publikum. Po posmutnělé Black Widow, nabubřelých Eternals a hororovém Doctoru Strangeovi je čtvrtý Thor další drastickou změnou tónu série. Třebaže první fáze také znamenala mnoho žánrů v jedné franšíze, stále si zachovávala koherenci ve funkčnosti svého světa. Čtvrtá fáze stále mění způsob, jakým daný svět vyznívá a funguje. Je hodně brzy předvídat, jak bude vypadat nový díl Avengers, pokud kdy bude, ale největší záhadou zatím je, jaký to může být vlastně film, pokud bude poslepovaný z různých směrů kinematografie.